Výsledky vyhledávání v sekci: Magazín
  • Soudní pojmy, které platí od starého Říma

    Anebo neplatí. Na jednu stranu jsme moderní společnost a vyznáváme hodnoty křesťanské civilizace, která si prošla peklem nedodržování lidských práv. Římané byli polyteisty, ale jejich právo se prolnulo do dnešních zákonů a zásad. Jak ale dnes chápeme některé právní pojmy? A jsme dál než byli v Římě?Presumpce nevinyTento pojem zná každý. Na nikoho nelze hledět jako na viníka, dokud nebyl pravomocně uznán vinným. K tomu se pojí také termín nezávislý soud, který se nemá nechat čímkoliv ovlivnit a má rozhodnout pouze podle důkazů. Být nevinen před vynesením rozsudku ale není tak jednoznačné. Na vině jsou především sdělovací prostředky. Často se můžeme dočíst u souzených lidí, že někdo vynáší veřejně rozsudek nad někým, kdo je jen obviněn nebo obžalován. Má k tomu společnost právo?Veřejné pranýřováníLidé rádi odsuzují a hned trestají. Spravedlnost jim připadá pomalá, liknavá, nedůsledná a málo přísná. Zapomínají na jeden důležitý fakt. Svoje úsudky si vytvářejí na základě zprostředkovaných zpráv. Ve snaze zaujmout čtenáře a získat návštěvnost, se publikují veřejně různé „pravdy“ a „důkazy“, které mají povzbudit trestající apetit krvežíznivého národa. Jenomže nejsou ucelené, nejsou známy souvislosti a mnohdy je s nimi manipulováno. Presumpce neviny tak dostává škodolibý rozměr, kdy již jen obvinění znamená veřejný rozsudek. Lidé jistě mají právo na informace, ale znát celé kauzy je porušením práv každého člověka. Nikdo nikdy neví, kdy se může dostat do role obviněného, kterého začnou odsuzovat sdělovací prostředky.Nezávislý soudMůže být vůbec v mediální válce všichni proti jednomu soud nestranný? Existují soudci, kteří se vyhýbají čtení novin a informacím o případu. Ti prokazují svoji nezávislost a nevezou se na populistické vlně. Mnoho soudců ale rádo mluví o případech a zaujímá postoje, které znamenají porušení práv. A další se snaží vyhovět lidu. Exemplární potrestání je přesným příkladem porušení práv obviněného, respektive obžalovaného. Výstrahu jiným možným zločincům lze dávat, ale nikoliv jako exemplární, ale pouze jako odůvodněný trest na základě trestního zákona. Proto soudy nejsou zcela nezávislé a mediální případy dopadají velice pozoruhodně.Veřejnost při jednáníPro objektivitu soudního řízení je projednávání případu veřejné. Tato kontrolní funkce ale dosahuje někdy rozměru lynčovacího. Veřejnost je vedena jistě oprávněným zájmem na potrestání pachatele. Ale její účast nemá tlačit na soud k nepříznivému rozhodnutí pro obžalovaného. Naopak. Veřejnost má kontrolovat, zda je soud objektivní a zda dodržuje práva všech zúčastněných, zda se nedopouští nezákonností nebo nestraní nějakému z účastníků.Dlouhá cesta k ŘímuNěkdy se zdá, že římské právo by zaplakalo nad svými následovníky. Soudci soudí podle přání lidí. Nikdo sice není trestán před vynesením rozsudku, ale vazba je značným omezením svobody a mnohdy se zneužívá pro trest před rozsudkem. Také odsouzení na základě důkazů je v českém právu nejasné. Nejsme v USA, kde musí být předložen přímý důkaz nebo jednoznačné nepřímé důkazy. Vše je na soudci. Soud nemusí dbát na žádné prokázání a může prostě jen nabýt přesvědčení a někoho poslat za mříže. Důkazy může hodnotit volně, jak chce a jakýmkoliv způsobem je vykládat. Není v podstatě ničím vázán.Problém českých soudůProto je zatím české soudnictví dost primitivní a subjektivní. Presumpce neviny tolik ani neplatí, soudy se nechávají ovlivňovat a jakékoliv důkazy mohou být posuzovány naprosto rozporuplně. Proto máme nejasné rozsudky, podivně různé tresty, malou důvěru v soudní systém a nejistotu při každém soudním líčení. Trestní řád je zaostalý a umožňuje porušování práv všech stran. Dokud nebude dána jednoznačnost přímých důkazů a možnost vyvrácení pochybných tvrzení, bude docházet k omylům. Nelze přece spoléhat na tisk a subjektivitu jednoho člověka.

    19. květen 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Aktuálně
  • Odposlechy jako součást marketingu

    Ve naší rozhádané společnosti by se dala vymezit dvě základní období – před běžným odposlechem čehokoliv a kdykoliv a období, kdy je považováno odposlouchávání za zakázanou činnost. Co a jak lze odposlouchávat, je nyní zahaleno rouškou nevědomosti, kterou je potřeba trochu poodhrnout. Lze tedy někoho odposlechnout a případně jak a kdy?Odposlech pro zapomnětlivéPři obchodním jednání můžeme upozornit nebo požádat protistranu o možnost nahrání rozhovoru. Pochopitelně může mít taková žádost nežádoucí účinky v podobě nedůvěry, kterou tím žadatel vzbudí. Nahrávání hovoru se obvykle neobejde bez jisté upjatosti a zdrženlivosti. Lidé si prostě zafixují do podvědomí, že musejí být opatrnější a dávají si pozor na jazyk. Bůhví kdo bude potom poslouchat jejich vyjádření.Tajný odposlechV podstatě nic nebrání možnosti odposlouchávat nebo raději nahrávat jednání tajně, pokud se jedná o veřejný prostor, vlastní jednací místnost nebo kancelář. Mnohé firmy si nahrávají přijímací pohovory nebo školení zaměstnanců, aby měly důkaz, že nebudou obviněny z nějakého protiprávního jednání. Má to svoji logiku také při jednání šéfa se svojí sekretářkou, aby později nedošlo k obvinění ze sexuálního obtěžování. Naopak by si při sexuálním obtěžování měla důkaz nahrávat sekretářka, i když ta to vůbec nepotřebuje. Tím, kdo totiž musí dokázat, že neobtěžoval, je kupodivu v českém právu žalovaný. Pokud dojde k nějakým intimnostem nahrávání je naopak dost riskantní.Odposlech v cizích prostoráchTady je odposlech již velice problematická záležitost. Lze samozřejmě nahrávat obchodní jednání, ale umístit odposlouchávací zařízení a sledovat cizí počínání v soukromí nebo přímo nesouvisející s naší společnou činností a s rozhovory je skutečně trestné. Nemluvě o otázce umístění takové štěnice a jejího provozu. Zde může dojít k souběhu hned několika trestných činů kvalifikovaných trestním zákonem.Policejní odposlechPolicie má právo v závažných případech odposlouchávat hovory se souhlasem soudce. Po excesech některých policisů, kteří odposlouchávali například soudce Ústavního soudu Rychetského a to na základě legálního povolení soudem, se nyní praxe změnila a popis koho a proč odposlouchávat se musí sdělit soudci. Policie může v odůvodněných případech odposlouchávat bez povolení soudu a to třeba při hrozbě teroristického útoku, únosu, útěku vězně a dalších okolnostech, které nesnesou odkladu a žádost podat následně.Odposlech jako důkazA tady veřejnost většinou dost tápe a plete si odposlech občanský s policejním. Policie musí dodržet podmínky odposlechu, jinak k důkazu nebude přihlédnuto. Musí bezpodmínečně požádat soud, který může jednak odposlech omezit a jednak zcela zakázat. Odposlech, který soud nepovolil nelze u soudu použít jako důkaz. Občané se však mohou odposlouchávat docela běžně, pokud neporuší soukromí jiných osob. Třeba doma odposlouchávat manžela nebo manželku je sice nechutné, ale použitelné v rozvodovém řízení. Stejně tak lze v trestním řízení použít odposlech nabídky úplatku (nesmí být pořízen nezákonně policií) nebo výhrůžky či vydíraní protistranou. Trestní řízení klade na první místo zjištění skutkových podstat trestných činů a jakýkoliv důkaz, který k tomu dopomůže, je akceptovatelný, tedy i soukromý odposlech.Odposlech je tedy docela široce použitelná možnost ochrany svých zájmů. Není příliš etickým prvkem jednání a vzbuzuje značné emoce. Ale někdy pomůže k objasnění trestné činnosti nebo k provedení dokazování u obchodního sporu. Na jednu věc je ale třeba si dávat vždy pozor. Odposlech musí být analogový. Tedy takový, kde bude zachycen skutečný hlas člověka a nikoliv hlas generovaný nějakým zařízením. Když se například spojíte po Skypu, tak skutečný hlas nikdy neuslyšíte a jako důkaz jej nelze použít.

    27. květen 2020 - Napsal: Redakce