Výsledky vyhledávání v sekci: Seriály
  • Česká exportní banka – stát podporuje vývoz z peněz daňových poplatníků

    Podpora exportu je prospěšná, ale neměla by ohrožovat státní rozpočet. Malá země potřebuje exportní úvěry, aby se prosadila v konkurenci proti silným společnostem. Česká exportní banka (ČEB) poskytuje většinou úvěry pro financování aktivit v Rusku. Je její podpora výhodná?DotaceÚvěry ČEBu jsou v podstatě dotační politikou státu. Stát vlastní v bance 80 % a dalších 20 % vlastní EGAP – exportní garanční a pojišťovací společnost, která je plně vlastněná státem. Do ČEB vysílají a rozhodují o činnosti pracovníci dosazovaní Ministerstvy financí, průmyslu a obchodu, zahraničních věcí a zemědělství. ČEB byl založen, aby poskytl výhodné úvěry, které jsou dotované státem. Dosahují tak nízkých procent, jsou dlouhodobé a běžně je nelze v komerčních bankách získat.Exportní politikaExport tedy platí všichni občané. Podpora exportu má svoje výhody, protože dochází k prodeji českého zboží a investičních celků. Na druhou stranu daňový poplatník doplácí na tuto politiku ze svých peněz. Z hlediska hodnocení má ČEB od ratingové agentury Standard and Poor’s ratingové hodnocení AA- a od agentury Moody’s Investors Services hodnocení A1. Hodnocení není příliš vysoké. U Standard and Poor’s je těsně na hranici velmi kvalitní. Pokles o jeden stupeň by znamenal propad do hodnocení – střední kvalita. Podle Moody´s je ČEB ve střední kvalitě. Nejvyšší hodnocení jsou AAA respektive Aaa.Důsledky nízkého ratinguJak je patrné z hodnocení světově uznávaných agentur, je ČEB poměrně rizikovou bankou přesto, že je vlastněná státem. Stát poskytuje garance této bance, ale její operace zřejmě nevzbuzují jistotu. Česká republika má dlouhodobě hodnocení Standard & Poor’s AA-, což koresponduje s ČEB, ale ve skutečnosti je pro ČEB mnohem horší. Úvěrový rating České republiky se skládá z řady faktorů, kterých je velké množství. Naopak ČEB je hodnocena poměrně jednoduše a protože má garanci státu, měl by její rating být vyšší. Důsledkem nízkého ratingu jsou potom dražší peníze při získávání prostředků k financování.Činnost ČEBČeská exportní banka je také obchodníkem s cennými papíry, kdy za 3.čtvrtletí 2012 zobchodovala v dluhopisech na vlastní účet 2,2 miliardy korun. V měnových derivátech pak dokonce obchodovala s částkou 17 miliard. Pohledávky ČEB ke 30.9.2012 činily 69 miliard a byly ve výši 66 miliard tvořeny pohledávkami za podniky. Úvěrové pohledávky tak byly ve výši 3 miliard. ČEB má také závazek z odložené daňové povinnosti ve výši přes 356 milionů.Problémy ČEBProblémem ČEB je, že je přiliš velká a exportéři si zvykli na jednoduché a levné financování. Proto bylo v prosinci vyměněno vedení banky a do čela byl postaven bývalý nucený správce Agrobanky, který má zkušenosti s řízením rizik. Tento krok se nedal utajit a tím se dostaly na veřejnost zprávy, že ČEB přesáhla míru běžného rizika. V ohrožení je až 10 % pohledávek, což je suma kolem 7 miliard. ČEB si totiž nedostatečně zajistila pohledávky v Rusku a zřejmě bude problém s vymáháním investovaných prostředků.ČEB tak potvrzuje trend posledních let. Jakékoliv prostředky, které obhospodařuje stát, se ztrácejí vinou špatných úředních rozhodnutí. Pokud bude muset banka odepsat 7 miliard, zaplatí tyto peníze stát. Tím podpora exportu ztrácí smysl, protože nepřináší tak velké prostředky, aby se vyplatila. Otázkou tedy zůstává, jak se bude nadále vyvíjet situace s ruskými pohledávkami, jakou částku je ČEB schopna dostat zpět a jak bude řešeno neopatrné a možná úmyslné jednání předchozího vedení.

    16. květen 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Návody
  • Zneužívání trestního práva v obchodních věcech - ByznysPlac.cz

    Včera proběhla konference o vymahatelnosti práva v České republice. Státní zástupkyně, která si v očích veřejnosti vysloužila uznání za svoji ráznost a nekompromisnost, vystoupila se zajímavým projevem. Informace tisku jsou velice úsečné a celý projev není k dispozici. Jak se vyjádření českého Cattaniho dotýká podnikatelů?Vymahatelnost právaSlovní spojení – vymožení a právo navozuje dojem dosažení určitého postupu nebo výsledku nepřirozenou a tedy násilnou cestou. Donucování k prosazení práva ale není tím hlavním principem, o který se tady jedná, a tak je toto spojení spíše nešťastným vyjádřením. Právo se musí především přirozeně aplikovat. Módnost tohoto termínu pak zastiňuje podstatu myšlenky, že právo musí být respektováno.Soudní nezávislostNaopak tento pojem je zcela pochopitelný a rozumí mu každý občan. V demokracii musí být soudce naprosto nezávislý v rámci právního řádu. Soudce je zodpovědný pouze svému svědomí při nejlepším a nejpreciznějším dodržováním zákonů. Bohužel se pozice nezávislého soudce pohybuje spíše v materiální rovině a veřejnost vnímá nezávislost jako finanční stabilitu a možnost rozhodnout jakkoliv, bez ohledu na stav a zájem společnosti. Typickým případem je nevole veřejnosti nad rozsudky mezi romskými obyvateli a ostatními občany, nad kauzami řidiče Smetany nebo útokem zápalnou láhví ve Vítkově.Soud nastupuje až po skončení vyšetřováníLenka Bradáčová prohlásila, že v obchodních a dalších civilních sporech legislativa právníkům umožňuje naprosto cíleně zneužívat trestního zákoníku. Doslova prohlásila, že pokud je systém založen na zločinu, ať se zruší policie a státní zastupitelství. A právě otázka nezávislosti je jednou z příčin zneužívání trestního zákoníku. Nejde ale o zneužívání zákoné normy, ale o využívání orgánů činných v trestním řízení. Chyba není v zákonech. Chyba je v postupech, které policie a státní zástupci volí a jak řeší trestnou činnost.Zneužití trestního právaVyšetřovatelé nikdy svoji nezávislost, jak ji vnímají soudci, nedosáhli. Úřad vyšetřovatele neexistuje a kariérní postup, zaměstnanecký poměr a podřízenost jsou stále v rukou Ministerstma vnitra. Policisté navíc jsou terénními pracovníky a s občany přijdou běžně do styku. Nejsou tedy odděleni soudcovským stolem a spisem, protože řízení vedou a připravují pro budoucí rozhodnutí. Proto mohou být často zneužiti nebo sami iniciují trestní řízení za jiným účelelm, než je stanoveno.Fiktivní trestní oznámeníStátní zástupkyně má nepochybně pravdu, že stačí podat trestní oznámení a mohou se dít zajímavé věci. Obchodníci mohou skutečně policii využít k získání informací nebo poškození firmy nebo jednotlivce. Proč platit soudní poplatky, když policie pracuje zadarmo a pokud se najde vhodný vyšetřovatel a případně i „morálně narušený“ policista, může úplatek zajistit správný směr činnosti tohoto orgánu státní moci. A opravdu stačí jedno trestní oznámení. Ale toto se děje a dělo v každé zemi a za všech režimů.Vina státního zastupitelstvíOtázka není v rušení policie a státních zastupitelství, ani v právnících, kteří šikovně zneužívají nebo spíš využívají trestního práva. Otázka je v činnosti státního zastupitelství. Státní zástupce dozoruje každý případ, může se zúčastnit jakýchkoliv úkonů trestního řízení a může řízení zastavit, přerušit nebo nařídit provedení jiných úkonů. A činí tak opravdu? Nesedí většina státních zástupců v kancelářích a k trestnímu spisu si „přičuchne“ až s podáním obžaloby soudu, kterou mu v návrhu stejně připraví vyšetřovatel?Zneužití trestního řízeníZa problémy zneužívání trestního řízení nejsou vinni advokáti, právníci a další zástupci oznamovatelů nebo stíhaných. Jsou jimi státní zástupci, kteří taková jednání dopuštějí. Jestliže se z hlediska trestního oznámení rozjede mašinérie šetření, tak v první fázi se pouze zjišťují okolnosti a důvodnost oznámení. Tady žádná výhoda nikomu neplyne. Ale v době, kdy policie založí spis a začne shromažďovat údaje, tady se k informacím dá skutečně dostat. Oznamovatel může mít (ale nemusí) přístup do vyšetřovacího spisu a dovídat se zajímavé skutečnosti. Policie si totiž vyžádá nebo zajistí například účetnictví, obchodní smlouvy, odposlechy, výpisy z bankovních účtů a zdokumentuje činnost podezřelého. Tady opravdu informace jsou. Kromě toho může policie naformulovat jakýkoliv návrh na obžalobu soudu a lenivý státní zástupce ji šmahem k soudu odešle. Vykonstruovaný trestný čin místo k obchodnímu soudu putuje k trestnímu a mohou se dít zajímavé věci.Cesta je cílPaní Bradáčová má nepochybně pravdu. Určitě zná tyto postupy a ví, jak naložit s fiktivními trestními oznámeními a jak nedopustit zneužití trestního řízení. Vědí to také ostatní státní zástupci? Kolik jich zastaví trestní stíhání v jeho průběhu? Vina není na advokátech, ti jen hledají možnosti, jak pracovat efektivně pro své klienty. Vina padá na státní zastupitelství, které kontroluje policii a tvoří mezičlánek k soudu. Bez státního zastupitelství by nebylo žaloby. A cesta má jen jeden cíl – důslednou činnost státních zastupitelů bez rušení policie a sebe sama.

    01. červen 2020 - Napsal: Redakce

  • Změna podmínek spotřebitelských úvěrů – pomoc žadatelům nebo jen administrativa? - ByznysPlac.cz

    Problém spotřebitelských úvěrů spočívá v jejich zneužívání věřiteli. Na vině ale nejsou jen možnosti, které úvěry poskytují, ale také exekuční zákon. Díky tvrdým sankcím, ke kterým mohou exekutoři sáhnout, se nebojí mnozí věřitelé půjčovat komukoliv. Ztratila se tak zcela odpovědnost věřitele za půjčené peníze.Změna zákonaNové změny zákona o spotřebitelských úvěrech mají zpřísnit poskytování a dát možnost odstoupení od smlouvy. Mají posílit ochranu spotřebitele na finančním trhu a zamezit praktikám, které zneužívají něčí tísně. Tíseň kvalifikuje také trestní zákoník, který lichvu označuje za zneužití tísně a zřejmý nepoměr k získané výhodě z úroku. Novela zákona má umožnit odstoupení od spotřebitelského úvěru do 14 dní a zakáže použití směnek nebo šeků.Zprostředkovatelské praktikyMnozí poskytovatelé spotřebitelských úvěrů byli jakoby jejich zprostředkovateli. Půjčku tedy sami neposkytovali, ale zájemci poskytli možnost ji získat. Za tyto služby inkasovali často vysoké odměny, které mnohdy převyšovaly poskytnuté úvěry. Často se stávalo, že jenom předložili možnost získat „nezískatelný“ spotřebitelský úvěr a s odměnou zmizeli. Nyní budou muset poskytnout „vyrozumění o výsledku svojí zprostředkovatelské činnosti“. Tato formulace bude zřejmě snadno zneužitelná. Jakýkoliv „výsledek“ může být prostě jednání a pro mnohé zprostředkovatele nebude znamenat problém. Správně měla být provize poskytnuta pouze v případě, že zájemce spotřebitelský úvěr získá nebo jej odmítne. Tím by se prostor pro neoprávněnou provizi značně zúžil. Nyní alespoň odměna zprostředkovatele musí být uvedena ve smlouvě o spotřebitelském úvěru.Změna posuzování úroku z úvěruPodle směrnice EU musí dojít také ke změně RPSN, tedy údaje, který sice složitě vypočítává náklady úvěru, ale obsahuje jejich veškerý výčet. Úvěry totiž nestojí jen úrok. Se spotřebitelským úvěrem mohou být spojeny další poplatky. Poskytovatelé úvěrů si často nechávají zaplatit za posouzení úvěru, za vedení úvěrového účtu a další poplatky, které úvěr zdražují. RPSN tedy procentuálně zohledňuje veškeré náklady a může se výrazně lišit od samotných procent, za kterých je spotřebitelský úvěr poskytován.Změna posuzování klientaSpotřebitelský úvěr bude možné poskytnout pouze za předpokladu, že bude zřejmá bonita klienta a že klient bude schopen úvěr splácet. Tady bude zajímavé sledovat, jak se některé úvěry vyrovnají se svými nabídkami. Na internetu se objevují reklamy na úvěry bez jakéhokoliv zajištění, bez nahlížení do registru o dlužnících, bez doložení příjmu nebo bez ručitele. Tyto praktiky by měly skončit. Přesto podle Občanského zákoníku existuje běžná půjčka mezi občany, která samozřejmě nevyžaduje žádné podobné podmínky. A jak se bude dokazovat, že klient je schopen splácet? To může být velice individuální.Zajištění úvěruSpotřebitelský úvěr nebude možné přezajistit. Stávalo se, že na poměrně malý dluh dokázali poskytovatelé získat vysoké zajištění v podobě nemovitostí, starožitností nebo předmětů vysokých hodnot a tyto realizovat. Malý úvěr tak znamenal mnohonásobné obohacení na úkor dlužníka. Toto se ostatně stále děje v exekučním řízení.Nejde o spotřebitelský úvěrSpotřebitelský úvěr se stal zvláštním úkazem na úvěrové scéně. Poskytují jej společnosti bez bankovní licence, které nepodléhají žádnému dohledu ČNB. Postupem času se ze spotřebitelského úvěru stal ráj lichvářů, které policie a státní zastupitelství neumějí nebo spíš nechtějí trestat. Na druhou stranu si za problémy s úvěry mohou také dlužníci. Pokud se vyloučí ti, kteří si půjčují s úmyslem nikdy peníze nevrátit, tak mnoho občanů velice naivně a neopatrně nakládá se svými závazky a majetkem. Půjčí si nebo nechají zprostředkovat úvěr za nejistých podmínek a od neznámých osob, kterým svěří svoje veškeré příjmy a majetkové hodnoty.Subjektivní podmínky úvěrováníNovela zákona také odřízne od spotřebitelských úvěrů osoby, které se dočasně ocitly v problémech. To ovšem není dobře. Ti budou muset opět za lichváři. Je možné, že při ztrátě zaměstnání nebude možné sehnat žádný úvěr kromě lichvy na 1.000 procent ročně nebo dokonce měsíčně. A sankce? Za porušení zákona bude možné udělit pokutu do výše 20 milionů korun. Některé změny zákona jsou velice nejasné. Posouzení schopnosti splácet je zčásti subjektivní volbou. Zákon se určitě bude opět obcházet a půjčovatelé nebo lidé v kritické finanční situaci si cestu najdou. Jedni k získání peněz za každou cenu a druzí ke značnému obohacení. O to přece u „spotřebitelských“ úvěrů jde.

    01. červen 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Magazín
  • Soudní pojmy, které platí od starého Říma

    Anebo neplatí. Na jednu stranu jsme moderní společnost a vyznáváme hodnoty křesťanské civilizace, která si prošla peklem nedodržování lidských práv. Římané byli polyteisty, ale jejich právo se prolnulo do dnešních zákonů a zásad. Jak ale dnes chápeme některé právní pojmy? A jsme dál než byli v Římě?Presumpce nevinyTento pojem zná každý. Na nikoho nelze hledět jako na viníka, dokud nebyl pravomocně uznán vinným. K tomu se pojí také termín nezávislý soud, který se nemá nechat čímkoliv ovlivnit a má rozhodnout pouze podle důkazů. Být nevinen před vynesením rozsudku ale není tak jednoznačné. Na vině jsou především sdělovací prostředky. Často se můžeme dočíst u souzených lidí, že někdo vynáší veřejně rozsudek nad někým, kdo je jen obviněn nebo obžalován. Má k tomu společnost právo?Veřejné pranýřováníLidé rádi odsuzují a hned trestají. Spravedlnost jim připadá pomalá, liknavá, nedůsledná a málo přísná. Zapomínají na jeden důležitý fakt. Svoje úsudky si vytvářejí na základě zprostředkovaných zpráv. Ve snaze zaujmout čtenáře a získat návštěvnost, se publikují veřejně různé „pravdy“ a „důkazy“, které mají povzbudit trestající apetit krvežíznivého národa. Jenomže nejsou ucelené, nejsou známy souvislosti a mnohdy je s nimi manipulováno. Presumpce neviny tak dostává škodolibý rozměr, kdy již jen obvinění znamená veřejný rozsudek. Lidé jistě mají právo na informace, ale znát celé kauzy je porušením práv každého člověka. Nikdo nikdy neví, kdy se může dostat do role obviněného, kterého začnou odsuzovat sdělovací prostředky.Nezávislý soudMůže být vůbec v mediální válce všichni proti jednomu soud nestranný? Existují soudci, kteří se vyhýbají čtení novin a informacím o případu. Ti prokazují svoji nezávislost a nevezou se na populistické vlně. Mnoho soudců ale rádo mluví o případech a zaujímá postoje, které znamenají porušení práv. A další se snaží vyhovět lidu. Exemplární potrestání je přesným příkladem porušení práv obviněného, respektive obžalovaného. Výstrahu jiným možným zločincům lze dávat, ale nikoliv jako exemplární, ale pouze jako odůvodněný trest na základě trestního zákona. Proto soudy nejsou zcela nezávislé a mediální případy dopadají velice pozoruhodně.Veřejnost při jednáníPro objektivitu soudního řízení je projednávání případu veřejné. Tato kontrolní funkce ale dosahuje někdy rozměru lynčovacího. Veřejnost je vedena jistě oprávněným zájmem na potrestání pachatele. Ale její účast nemá tlačit na soud k nepříznivému rozhodnutí pro obžalovaného. Naopak. Veřejnost má kontrolovat, zda je soud objektivní a zda dodržuje práva všech zúčastněných, zda se nedopouští nezákonností nebo nestraní nějakému z účastníků.Dlouhá cesta k ŘímuNěkdy se zdá, že římské právo by zaplakalo nad svými následovníky. Soudci soudí podle přání lidí. Nikdo sice není trestán před vynesením rozsudku, ale vazba je značným omezením svobody a mnohdy se zneužívá pro trest před rozsudkem. Také odsouzení na základě důkazů je v českém právu nejasné. Nejsme v USA, kde musí být předložen přímý důkaz nebo jednoznačné nepřímé důkazy. Vše je na soudci. Soud nemusí dbát na žádné prokázání a může prostě jen nabýt přesvědčení a někoho poslat za mříže. Důkazy může hodnotit volně, jak chce a jakýmkoliv způsobem je vykládat. Není v podstatě ničím vázán.Problém českých soudůProto je zatím české soudnictví dost primitivní a subjektivní. Presumpce neviny tolik ani neplatí, soudy se nechávají ovlivňovat a jakékoliv důkazy mohou být posuzovány naprosto rozporuplně. Proto máme nejasné rozsudky, podivně různé tresty, malou důvěru v soudní systém a nejistotu při každém soudním líčení. Trestní řád je zaostalý a umožňuje porušování práv všech stran. Dokud nebude dána jednoznačnost přímých důkazů a možnost vyvrácení pochybných tvrzení, bude docházet k omylům. Nelze přece spoléhat na tisk a subjektivitu jednoho člověka.

    19. květen 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Aktuálně
  • Konvence OSN – týká se České republiky, ale nikdo o ni nestojí

    V České republice není problém korupce systematicky ani dostatečně efektivně řešen. Stále jsme svědky různého obohacení politiků a komunálních nebo vládních úředníků. Přitom existuje dokument, kterým se stát zavázal bojovat s korupcí účinnými a jednoznačnými prostředky.Majetek funkcionářůNejotřesnějším momentem korupce je očité a občanům se vysmívající „náhlé“ zbohatnutí politiků. Výmluvy, které provázejí tento jev, jsou často dětinské, hloupé a průhledné. Levné pozemky najednou získávají neskutečnou hodnotu, prodávají se firmy s nulovým obratem za miliony, některé společnosti náhle získávají miliardové zakázky a politici odklánějí peníze, jak se dá. Drzost některých je tak veliká, že ani neodpovídají na dotazy k majetku nebo se vymlouvají na bohaté příbuzné, záhadné půjčky nebo dary. Přitom by majetek funkcionářů měl být jednoznačný a každou korunu by měl umět politik doložit.Existuje řešeníKapitola 20 – nezákonné obohacení podle Konvence OSN z roku 2003 je řešením. A zní českým funkcionářům velmi nepříjemně: „Za podmínky dodržování vlastní Ústavy a základních principů svého právního systému každá země – účastník posoudí možnost přijetí takových zákonodárných a jiných opatření, která mohou být nutná, aby byla jako trestní odpovědnost považována taková činnost, která znamená úmyslné, nezákonné obohacení veřejného činitele, a to nezákonné obohacení, které spočívá v převýšení jeho zákonných příjmů, které nemůže rozumně objasnit.Nepříjemný problémZ čeho žijí a jak mohou mít tak obrovské příjmy političtí činovníci všech stran, není jasné. Neustále se dovídáme, že politik si nakoupil nemovitosti, že hýří v nočních podnicích, střídá luxusní vozy (o drahých milenkách nemluvě) a jeho běžný plat kolem 50.000 Kč měsíčně prý postačuje na měsíční milionové útraty. Pro mnohé by tedy bylo takové ustanovení v trestním kodexu velmi nepříjemné.Kariéra politikaO cílech a jednání mnohých politiků si nikdo nedělá iluze. Do politiky vstupují s ideály učinit všechno možné pro svoje dobro. Jsou voleni občany, ale ti pro ně představují balast hlasů, který znamená jen příjemnou a vlivovou funkci s možností čerpat úplatky, všimné a brát provize za jakékoliv svoje rozhodnutí. Přistihnout tyto činitele je obtížné, protože jednají pomocí nastrčených firem, příbuzných a korupční mafie, která sedí na státních a komunálních zakázkách.Trestný činPokud by Česká republika respektovala konvenci OSN, měla by v trestním řádu již dávno zavedený paragraf nezákonného obohacení. Ten by znamenal velké nepříjemnosti. Stačilo by zjistit neobvykle vysoký majetek nebo neočekávané zbohatnutí a policie nebo státní zastupitelství by mohlo politika obvinit. Jako obviněný by musel strpět úkony trestního řízení. Došlo by ke sečtení jeho majetku a porovnání s příjmy. Policie by měla přístup k účtům, cestám, svědkům a politik by byl povinen doložit, kde na všechno vzal. Mnohým by se asi těžce vysvětlovalo, jak „legálně“ zbohatli.Korupce je dnes největším problémem státu. A především občanů. Daně končí v bezedných kapsách politiků a jim věrných pseudopodnikatelů. Příjmy z korupce odhadují světové finanční instituce na 40 až 60 miliard korun. Jsou téměř ve výši ročního schodku rozpočtu. Místo zvyšování daní by se mohly daně snížit a nastartovat ekonomika, pokud by veřejní činitelé nekradli. Ale Česká republika nespěchá s trestními postihy. Přece si nebude „dělat“ do vlastního hnízda. A nějaká konvence OSN? To přece počká… 

    22. květen 2020 - Napsal: Redakce

  • Právní jistota – ČR má minimum zrušených pravomocných rozsudků

    Občas se dozvíme zajímavou zprávu o zrušení rozsudku v USA pro nějaké pochybení soudu. Stejně často se objeví zpráva, že takový člověk by u nás nebyl odsouzen a jako odezva se objeví argumentace, že u nás máme vzdělané soudce, kteří se chyb nedopouštějí. I když jako podnikatel mohu brát trestní řízení na lehkou váhu, pokud neporušuji zákon, je přece jen něco zvláštního v ČR.Odměna přísedícíhou souduV USA rozhoduje porota a proti tomu stojí český soudce. V těžších případech rozhoduje v ČR senát, který se skládá z dvou občanů bez právního vzdělání a jednoho profesionálního soudce. Amatérská část senátu je velice špatně placena. Za prospání procesu mají 150 Kč paušální náhradu, ze které se strhává daň 22 Kč a sociálka 7 Kč. Přísedící u soudu tak dostane 121 Kč za den a kromě toho mu přísluší od zaměstnavatele prostá náhrada mzdy. K výkonu funkce přísedícího tedy musí souhlasit zaměstnavatel a poslat tak zaměstnance k soudu. Za několik let tak dostane náhradu od soudu za ušlou mzdu. Proto většinu přísedících tvoří důchodci. Tam souhlas není třeba.USA kontra ČRV Americe naopak platí, že přísedící je vybrán z jakékoliv kategorie občanů. Nezáleží na zaměstnavateli. Stát platí porotu podle svých kritérií a protože se jedná o občanskou povinnost, nemůže nikdo odmítnout bez zřejmých důvodů. O vině obžalovaných v USA rozhoduje porota z amatérů a v ČR jeden profesionál. V diskuzích se tak často objevuje názor, že se vlastně jedná o laickou volbu, která nemá svoje opodstatnění. Pokud se vyhneme srovnání českého profesionála řady laiků, pak je třeba konstatovat jeden podstatný fakt. V USA musí soudce respektovat porotu pouze v případě zproštění viny. Tehdy mu nezbývá než obžalovaného propustit. Pokud je obžalovaný uznán vinným, soudce má před sebou celou škálu rozhodnutí. Může udělit jakýkoliv trest, třeba i obviněného nepotrestat a jakkoliv aplikovat právo. Který systém je tedy objektivnější?Problém obnovy řízeníV USA tedy soudce na základě vyjádření poroty udělí trest. Může být zcela nestranný. Jenom sleduje jednání a rozhoduje. Proto není problém napravovat chyby. Jiný soudce může nespravedlivě odsouzeného bez poroty poslat na svobodu. V ČR to ale nejde. Pokud soud udělal chybu, věc se vrací stejnému soudci a ten rozhoduje sám o sobě. Musí tedy zapátrat ve svém svědomí a povolit obnovu. To se asi nikomu moc nechce. Byl by přetřásán v tisku a vypadal by jako špatný soudce. Proto v ČR je obnova zcela výjimečným produktem práva. Naproti tomu USA s tím probém nemají. Neexistuje kolektivní vina a porota se může mýlit.Jak podnikatelV situaci obžalovaného se může ocitnout každý. Stačí naštvat Daňovou správu. Podnikatel se domnívá, že o něm bude objektivně rozhodovat nezávislý soud. Ten však není dostatečně personálně obsazen. Zatímco v USA jsou porotci řízení soudem a poučováni, v ČR rozhoduje jedna osoba s právním vzděláním. Tím dochází k jednomu nepříjemnému paradoxu. Jeden člověk tak nejen jednání řídí, vyslýchá a řeší, ale ještě má k dispozici přitakávající důchodce. Český systém je tak málo objektivní a závisí na náladě a „profesionalitě“ jednoho člověka. Tím se podnikatel dostává do kleští sympatií, závislostí a nakonec i soudní korupce. A proto je Kajínek ve vězení. Nikdo nemůže přece přiznat chybu. Vždyť o ní rozhoduje každý soudce zase sám. Proto pozor na soudní řízení, podnikatel se vůbec nemusí dočkat objektivního soudu.

    22. květen 2020 - Napsal: Redakce

  • Neplatnost riskantního jednání manželů

    Pozoruhodné změny přináší také nový občanský zákoník do manželství. Popření otcovství získá mnohem delší lhůtu. Z šesti měsíců je najednou 6 let, dokdy se může kukaččího potomka otec zákonným způsobem zbavit. To ale není vše.Veřejný seznam manželských smluvAby se manželé vzájemně nehádali a hlavně, aby věřitelé a exekutoři mohli v klidu skočit na společné jmění manželů, musejí si manželé majetek rozdělit veřejně. Jinak patří vše oběma a je to pod kuratelou exekuce. Pokud něco bude patřit jen jednomu a druhý nic nenamítne, odnesou takovou dohodu na úřad, ten ji zaregistruje a je jasné, komu manželské hodnoty patřily. Potom už se nebude moci jeden manžel, až dojde k hádkám a rozvodu, domáhat vlastnictví druhého.Riskantní jednáníPro ženy je v novém občanském zákoníku jedno příjemné překvapení výměnou za čekací dobu 6 let. Protože většinou podnikají a riskují muži, bude mít druhá polovička možnost zrušit takové kroky, které jsou příliš nebezpečné. Pokud manžel sáhne na společný majetek, aby si zajistil peníze pro podnikání a potom mu podnikání nevyjde, bude se moci manželka domáhat neplatnosti takového úkonu. Co to udělá s věřiteli, těžko říct. Teoreticky by třeba banka přišla o zástavu na úvěr, kdyby se prokázalo, že podnikání ve zlatých dolech v Africe bylo příliš riskantní a zástava propadla. Musí se ovšem jednat o společný majetek.Nový zákon, nové problémyŽádný zákon stejně nikdy nic nevyřešil. Vždy bude záležet na lidech a jejich vztahu. A jako každá právní norma, bude mnoho způsobů obcházení a děr, které žádné právo nemůže popsat a znemožnit. A tak je sice pěkné, že se dostávají do zákonů progresivní věci, ale když se podíváme na zákony Rakouska-Uherska, tak nejsme o nic moc dál. Dnešní právo je na tom velice podobně a dá se říct, že všechno jsou jen malé změny v mezích politické hry, ale v životě téměř žádnou změnu nepřinášejí.

    22. květen 2020 - Napsal: Redakce

  • Odposlechy jako součást marketingu

    Ve naší rozhádané společnosti by se dala vymezit dvě základní období – před běžným odposlechem čehokoliv a kdykoliv a období, kdy je považováno odposlouchávání za zakázanou činnost. Co a jak lze odposlouchávat, je nyní zahaleno rouškou nevědomosti, kterou je potřeba trochu poodhrnout. Lze tedy někoho odposlechnout a případně jak a kdy?Odposlech pro zapomnětlivéPři obchodním jednání můžeme upozornit nebo požádat protistranu o možnost nahrání rozhovoru. Pochopitelně může mít taková žádost nežádoucí účinky v podobě nedůvěry, kterou tím žadatel vzbudí. Nahrávání hovoru se obvykle neobejde bez jisté upjatosti a zdrženlivosti. Lidé si prostě zafixují do podvědomí, že musejí být opatrnější a dávají si pozor na jazyk. Bůhví kdo bude potom poslouchat jejich vyjádření.Tajný odposlechV podstatě nic nebrání možnosti odposlouchávat nebo raději nahrávat jednání tajně, pokud se jedná o veřejný prostor, vlastní jednací místnost nebo kancelář. Mnohé firmy si nahrávají přijímací pohovory nebo školení zaměstnanců, aby měly důkaz, že nebudou obviněny z nějakého protiprávního jednání. Má to svoji logiku také při jednání šéfa se svojí sekretářkou, aby později nedošlo k obvinění ze sexuálního obtěžování. Naopak by si při sexuálním obtěžování měla důkaz nahrávat sekretářka, i když ta to vůbec nepotřebuje. Tím, kdo totiž musí dokázat, že neobtěžoval, je kupodivu v českém právu žalovaný. Pokud dojde k nějakým intimnostem nahrávání je naopak dost riskantní.Odposlech v cizích prostoráchTady je odposlech již velice problematická záležitost. Lze samozřejmě nahrávat obchodní jednání, ale umístit odposlouchávací zařízení a sledovat cizí počínání v soukromí nebo přímo nesouvisející s naší společnou činností a s rozhovory je skutečně trestné. Nemluvě o otázce umístění takové štěnice a jejího provozu. Zde může dojít k souběhu hned několika trestných činů kvalifikovaných trestním zákonem.Policejní odposlechPolicie má právo v závažných případech odposlouchávat hovory se souhlasem soudce. Po excesech některých policisů, kteří odposlouchávali například soudce Ústavního soudu Rychetského a to na základě legálního povolení soudem, se nyní praxe změnila a popis koho a proč odposlouchávat se musí sdělit soudci. Policie může v odůvodněných případech odposlouchávat bez povolení soudu a to třeba při hrozbě teroristického útoku, únosu, útěku vězně a dalších okolnostech, které nesnesou odkladu a žádost podat následně.Odposlech jako důkazA tady veřejnost většinou dost tápe a plete si odposlech občanský s policejním. Policie musí dodržet podmínky odposlechu, jinak k důkazu nebude přihlédnuto. Musí bezpodmínečně požádat soud, který může jednak odposlech omezit a jednak zcela zakázat. Odposlech, který soud nepovolil nelze u soudu použít jako důkaz. Občané se však mohou odposlouchávat docela běžně, pokud neporuší soukromí jiných osob. Třeba doma odposlouchávat manžela nebo manželku je sice nechutné, ale použitelné v rozvodovém řízení. Stejně tak lze v trestním řízení použít odposlech nabídky úplatku (nesmí být pořízen nezákonně policií) nebo výhrůžky či vydíraní protistranou. Trestní řízení klade na první místo zjištění skutkových podstat trestných činů a jakýkoliv důkaz, který k tomu dopomůže, je akceptovatelný, tedy i soukromý odposlech.Odposlech je tedy docela široce použitelná možnost ochrany svých zájmů. Není příliš etickým prvkem jednání a vzbuzuje značné emoce. Ale někdy pomůže k objasnění trestné činnosti nebo k provedení dokazování u obchodního sporu. Na jednu věc je ale třeba si dávat vždy pozor. Odposlech musí být analogový. Tedy takový, kde bude zachycen skutečný hlas člověka a nikoliv hlas generovaný nějakým zařízením. Když se například spojíte po Skypu, tak skutečný hlas nikdy neuslyšíte a jako důkaz jej nelze použít.

    27. květen 2020 - Napsal: Redakce