Výsledky vyhledávání v sekci: Seriály
  • Česká exportní banka – stát podporuje vývoz z peněz daňových poplatníků

    Podpora exportu je prospěšná, ale neměla by ohrožovat státní rozpočet. Malá země potřebuje exportní úvěry, aby se prosadila v konkurenci proti silným společnostem. Česká exportní banka (ČEB) poskytuje většinou úvěry pro financování aktivit v Rusku. Je její podpora výhodná?DotaceÚvěry ČEBu jsou v podstatě dotační politikou státu. Stát vlastní v bance 80 % a dalších 20 % vlastní EGAP – exportní garanční a pojišťovací společnost, která je plně vlastněná státem. Do ČEB vysílají a rozhodují o činnosti pracovníci dosazovaní Ministerstvy financí, průmyslu a obchodu, zahraničních věcí a zemědělství. ČEB byl založen, aby poskytl výhodné úvěry, které jsou dotované státem. Dosahují tak nízkých procent, jsou dlouhodobé a běžně je nelze v komerčních bankách získat.Exportní politikaExport tedy platí všichni občané. Podpora exportu má svoje výhody, protože dochází k prodeji českého zboží a investičních celků. Na druhou stranu daňový poplatník doplácí na tuto politiku ze svých peněz. Z hlediska hodnocení má ČEB od ratingové agentury Standard and Poor’s ratingové hodnocení AA- a od agentury Moody’s Investors Services hodnocení A1. Hodnocení není příliš vysoké. U Standard and Poor’s je těsně na hranici velmi kvalitní. Pokles o jeden stupeň by znamenal propad do hodnocení – střední kvalita. Podle Moody´s je ČEB ve střední kvalitě. Nejvyšší hodnocení jsou AAA respektive Aaa.Důsledky nízkého ratinguJak je patrné z hodnocení světově uznávaných agentur, je ČEB poměrně rizikovou bankou přesto, že je vlastněná státem. Stát poskytuje garance této bance, ale její operace zřejmě nevzbuzují jistotu. Česká republika má dlouhodobě hodnocení Standard & Poor’s AA-, což koresponduje s ČEB, ale ve skutečnosti je pro ČEB mnohem horší. Úvěrový rating České republiky se skládá z řady faktorů, kterých je velké množství. Naopak ČEB je hodnocena poměrně jednoduše a protože má garanci státu, měl by její rating být vyšší. Důsledkem nízkého ratingu jsou potom dražší peníze při získávání prostředků k financování.Činnost ČEBČeská exportní banka je také obchodníkem s cennými papíry, kdy za 3.čtvrtletí 2012 zobchodovala v dluhopisech na vlastní účet 2,2 miliardy korun. V měnových derivátech pak dokonce obchodovala s částkou 17 miliard. Pohledávky ČEB ke 30.9.2012 činily 69 miliard a byly ve výši 66 miliard tvořeny pohledávkami za podniky. Úvěrové pohledávky tak byly ve výši 3 miliard. ČEB má také závazek z odložené daňové povinnosti ve výši přes 356 milionů.Problémy ČEBProblémem ČEB je, že je přiliš velká a exportéři si zvykli na jednoduché a levné financování. Proto bylo v prosinci vyměněno vedení banky a do čela byl postaven bývalý nucený správce Agrobanky, který má zkušenosti s řízením rizik. Tento krok se nedal utajit a tím se dostaly na veřejnost zprávy, že ČEB přesáhla míru běžného rizika. V ohrožení je až 10 % pohledávek, což je suma kolem 7 miliard. ČEB si totiž nedostatečně zajistila pohledávky v Rusku a zřejmě bude problém s vymáháním investovaných prostředků.ČEB tak potvrzuje trend posledních let. Jakékoliv prostředky, které obhospodařuje stát, se ztrácejí vinou špatných úředních rozhodnutí. Pokud bude muset banka odepsat 7 miliard, zaplatí tyto peníze stát. Tím podpora exportu ztrácí smysl, protože nepřináší tak velké prostředky, aby se vyplatila. Otázkou tedy zůstává, jak se bude nadále vyvíjet situace s ruskými pohledávkami, jakou částku je ČEB schopna dostat zpět a jak bude řešeno neopatrné a možná úmyslné jednání předchozího vedení.

    16. květen 2020 - Napsal: Redakce

  • Kdo řídí internet? - ByznysPlac.cz

    Nedávno se pokusily některé státy v čele s Ruskem a Čínou dostat internet pod vládní kontrolu. Chtěli tak dokázat, že svoboda je příliš velká a ohrožuje nebohého občana. Cenzura v Rusku a Číně skutečně filtruje obsah a ráda by přes OSN a Mezinárodní telekomunikační unii dokázala zvládnout celou mezinárodní síť. USA a státy EU se postavily proti. Kdo skutečně řídí internet?Základní děleníJestliže vezmeme Internet jako vrchol pyramidy, tak hlavní dvě linie jsou ICANN a ISOC. První znamená Internet Corporation for Assigned Names and Numbers – tedy Internetová korporace pro přidělování jmen a čísel a druhá část je jednoduše Internet Society – internetová společnost. Dále se ICANN dělí na IANA, ASO, CCNSO, GNSO, Network Solution a Accredited Registrars a ISOC na IAB, IETF a IRTF. Mnoho zkratek je pohromou pro neznalé, ale ICANN řídí IP adresy a domény a ISOC internetové technologie.ISOCMéně známá část internetu je zastřešující organizací, která vznikla v roce 1992. Je volným sdružením více než 100 organizací a tisíce fyzických osob. Má za úkol koordinovat mezinárodní spolupráci při zavádění internetových technologií a zastřešuje dvě dobrovolné organizace IAB a IETF, které nemají právní subjektivitu. ISOC dohlíží na ostatní organizace řízení internetu a v některých případech poskytuje finanční a jinou podporu. Každoročně pořádá mezinárodní konferenci (INET) a koordinuje s Internetem související veřejnou politiku, obchodní činnosti, regionální a místní řízení, standardizaci a řídí mezinárodní sekretariát. Jednou z nejdůležitějších právních činností ISOC je obrana volného použití slova „internet“, zajištění, že zůstává obecný výraz, který není ochrannou známkou nebo ve vlastnictví libovolné fyzické nebo právnické osoby. Členové dostávají dvouměsíčník s názvem „OnTheInternet“ a měsíční bulletin s názvem „ISOC Forum“ a slevy na různé produkty a služby. ISOC podporuje celou řadu vzdělávacích programů – například ThinkQuest, pořádá mezinárodní soutěže, poskytuje stipendia pro studenty středních škol, kteří rozvíjejí vzdělávací nástroje pro web a v říjnu 2002 získala práva na řízení org domény.ICANNICANN popisuje svůj cíl jako zachování centrální koordinační funkce globálního Internetu pro veřejné blaho. ICANN má odpovědnost za přidělování parametrů protokolu Internet, dohled nad systémem doménových jmen, přidělování IP adres a řízení systému kořenového serveru. ICANN se skládá ze tří podpůrných organizací. ASO řídí IP adresní prostor a jeho rozdělení do různých organizací a je podporována třemi stávajícími regionálními internetovými registry – APNIC, ARIN a RIPE NCC. NSO je subjekt odpovědný za rozvoj a souhlas pozic a doporučení globální politiky týkající se kódů země a nejvyšších domén (prvního řádu). GSO radí ICANN ve vztahu k politickým otázkám týkajícím se Domain Name System (systému domén). Každá z těchto podpůrných organizací má povinnost jmenovat tří představitele v radě ICANN.Podpora ICANNNásledující výbory také podporují ICANN. Vládní poradní výbor GAC poskytuje poradenství vlády v otázkách veřejné politiky tam, kde může být interakce mezi politikou ICANN a národních zákonů nebo mezinárodních dohod. ALAC je zodpovědný za poskytování poradenství ICANN v otázkách, které mají vliv na zájmy jednotlivých uživatelů internetu a IANA podporuje ICANN v řízení a přiřazování parametrů internetových protokolů potřebných k tomu, aby internet fungovat v praxi. IANN je dále podporována různými organizacemi včetně Internet Engineering Task Force, World Wide Web Consortium, ITU – Mezinárodní telekomunikační unií a Evropským standardizačním telekomunikačním institutem – ETSI.Pro mnohé uživatele je jistě způsob a rozdělení pravomocí na internetu nepřehledné. V jedné otázce mají kritici pravdu, když tvrdí, že internet je amerikanizovaný. Tato amerikanizace se zatím osvědčila z hlediska, že je zachována svoboda internetu, internet funguje a v USA se nachází nejpokrokovější technologická základna. Je také jasné, že společnosti v USA nepotřebují státní kontrolu různých zemí, protože by to narušilo jejich globální význam. Internet je svým systémem řízení unikátní. V podstatě existuje na dobrovolné a společenské bázi a kupodivu nepotřebuje státní byrokracii. Je typickou občanskou společností, což vzbuzuje nelibost vlád a různých politiků. Dokazuje totiž, že bez nich to jde také a mnohem lépe.

    31. květen 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Návody
  • Zneužívání trestního práva v obchodních věcech - ByznysPlac.cz

    Včera proběhla konference o vymahatelnosti práva v České republice. Státní zástupkyně, která si v očích veřejnosti vysloužila uznání za svoji ráznost a nekompromisnost, vystoupila se zajímavým projevem. Informace tisku jsou velice úsečné a celý projev není k dispozici. Jak se vyjádření českého Cattaniho dotýká podnikatelů?Vymahatelnost právaSlovní spojení – vymožení a právo navozuje dojem dosažení určitého postupu nebo výsledku nepřirozenou a tedy násilnou cestou. Donucování k prosazení práva ale není tím hlavním principem, o který se tady jedná, a tak je toto spojení spíše nešťastným vyjádřením. Právo se musí především přirozeně aplikovat. Módnost tohoto termínu pak zastiňuje podstatu myšlenky, že právo musí být respektováno.Soudní nezávislostNaopak tento pojem je zcela pochopitelný a rozumí mu každý občan. V demokracii musí být soudce naprosto nezávislý v rámci právního řádu. Soudce je zodpovědný pouze svému svědomí při nejlepším a nejpreciznějším dodržováním zákonů. Bohužel se pozice nezávislého soudce pohybuje spíše v materiální rovině a veřejnost vnímá nezávislost jako finanční stabilitu a možnost rozhodnout jakkoliv, bez ohledu na stav a zájem společnosti. Typickým případem je nevole veřejnosti nad rozsudky mezi romskými obyvateli a ostatními občany, nad kauzami řidiče Smetany nebo útokem zápalnou láhví ve Vítkově.Soud nastupuje až po skončení vyšetřováníLenka Bradáčová prohlásila, že v obchodních a dalších civilních sporech legislativa právníkům umožňuje naprosto cíleně zneužívat trestního zákoníku. Doslova prohlásila, že pokud je systém založen na zločinu, ať se zruší policie a státní zastupitelství. A právě otázka nezávislosti je jednou z příčin zneužívání trestního zákoníku. Nejde ale o zneužívání zákoné normy, ale o využívání orgánů činných v trestním řízení. Chyba není v zákonech. Chyba je v postupech, které policie a státní zástupci volí a jak řeší trestnou činnost.Zneužití trestního právaVyšetřovatelé nikdy svoji nezávislost, jak ji vnímají soudci, nedosáhli. Úřad vyšetřovatele neexistuje a kariérní postup, zaměstnanecký poměr a podřízenost jsou stále v rukou Ministerstma vnitra. Policisté navíc jsou terénními pracovníky a s občany přijdou běžně do styku. Nejsou tedy odděleni soudcovským stolem a spisem, protože řízení vedou a připravují pro budoucí rozhodnutí. Proto mohou být často zneužiti nebo sami iniciují trestní řízení za jiným účelelm, než je stanoveno.Fiktivní trestní oznámeníStátní zástupkyně má nepochybně pravdu, že stačí podat trestní oznámení a mohou se dít zajímavé věci. Obchodníci mohou skutečně policii využít k získání informací nebo poškození firmy nebo jednotlivce. Proč platit soudní poplatky, když policie pracuje zadarmo a pokud se najde vhodný vyšetřovatel a případně i „morálně narušený“ policista, může úplatek zajistit správný směr činnosti tohoto orgánu státní moci. A opravdu stačí jedno trestní oznámení. Ale toto se děje a dělo v každé zemi a za všech režimů.Vina státního zastupitelstvíOtázka není v rušení policie a státních zastupitelství, ani v právnících, kteří šikovně zneužívají nebo spíš využívají trestního práva. Otázka je v činnosti státního zastupitelství. Státní zástupce dozoruje každý případ, může se zúčastnit jakýchkoliv úkonů trestního řízení a může řízení zastavit, přerušit nebo nařídit provedení jiných úkonů. A činí tak opravdu? Nesedí většina státních zástupců v kancelářích a k trestnímu spisu si „přičuchne“ až s podáním obžaloby soudu, kterou mu v návrhu stejně připraví vyšetřovatel?Zneužití trestního řízeníZa problémy zneužívání trestního řízení nejsou vinni advokáti, právníci a další zástupci oznamovatelů nebo stíhaných. Jsou jimi státní zástupci, kteří taková jednání dopuštějí. Jestliže se z hlediska trestního oznámení rozjede mašinérie šetření, tak v první fázi se pouze zjišťují okolnosti a důvodnost oznámení. Tady žádná výhoda nikomu neplyne. Ale v době, kdy policie založí spis a začne shromažďovat údaje, tady se k informacím dá skutečně dostat. Oznamovatel může mít (ale nemusí) přístup do vyšetřovacího spisu a dovídat se zajímavé skutečnosti. Policie si totiž vyžádá nebo zajistí například účetnictví, obchodní smlouvy, odposlechy, výpisy z bankovních účtů a zdokumentuje činnost podezřelého. Tady opravdu informace jsou. Kromě toho může policie naformulovat jakýkoliv návrh na obžalobu soudu a lenivý státní zástupce ji šmahem k soudu odešle. Vykonstruovaný trestný čin místo k obchodnímu soudu putuje k trestnímu a mohou se dít zajímavé věci.Cesta je cílPaní Bradáčová má nepochybně pravdu. Určitě zná tyto postupy a ví, jak naložit s fiktivními trestními oznámeními a jak nedopustit zneužití trestního řízení. Vědí to také ostatní státní zástupci? Kolik jich zastaví trestní stíhání v jeho průběhu? Vina není na advokátech, ti jen hledají možnosti, jak pracovat efektivně pro své klienty. Vina padá na státní zastupitelství, které kontroluje policii a tvoří mezičlánek k soudu. Bez státního zastupitelství by nebylo žaloby. A cesta má jen jeden cíl – důslednou činnost státních zastupitelů bez rušení policie a sebe sama.

    01. červen 2020 - Napsal: Redakce

  • Změna podmínek spotřebitelských úvěrů – pomoc žadatelům nebo jen administrativa? - ByznysPlac.cz

    Problém spotřebitelských úvěrů spočívá v jejich zneužívání věřiteli. Na vině ale nejsou jen možnosti, které úvěry poskytují, ale také exekuční zákon. Díky tvrdým sankcím, ke kterým mohou exekutoři sáhnout, se nebojí mnozí věřitelé půjčovat komukoliv. Ztratila se tak zcela odpovědnost věřitele za půjčené peníze.Změna zákonaNové změny zákona o spotřebitelských úvěrech mají zpřísnit poskytování a dát možnost odstoupení od smlouvy. Mají posílit ochranu spotřebitele na finančním trhu a zamezit praktikám, které zneužívají něčí tísně. Tíseň kvalifikuje také trestní zákoník, který lichvu označuje za zneužití tísně a zřejmý nepoměr k získané výhodě z úroku. Novela zákona má umožnit odstoupení od spotřebitelského úvěru do 14 dní a zakáže použití směnek nebo šeků.Zprostředkovatelské praktikyMnozí poskytovatelé spotřebitelských úvěrů byli jakoby jejich zprostředkovateli. Půjčku tedy sami neposkytovali, ale zájemci poskytli možnost ji získat. Za tyto služby inkasovali často vysoké odměny, které mnohdy převyšovaly poskytnuté úvěry. Často se stávalo, že jenom předložili možnost získat „nezískatelný“ spotřebitelský úvěr a s odměnou zmizeli. Nyní budou muset poskytnout „vyrozumění o výsledku svojí zprostředkovatelské činnosti“. Tato formulace bude zřejmě snadno zneužitelná. Jakýkoliv „výsledek“ může být prostě jednání a pro mnohé zprostředkovatele nebude znamenat problém. Správně měla být provize poskytnuta pouze v případě, že zájemce spotřebitelský úvěr získá nebo jej odmítne. Tím by se prostor pro neoprávněnou provizi značně zúžil. Nyní alespoň odměna zprostředkovatele musí být uvedena ve smlouvě o spotřebitelském úvěru.Změna posuzování úroku z úvěruPodle směrnice EU musí dojít také ke změně RPSN, tedy údaje, který sice složitě vypočítává náklady úvěru, ale obsahuje jejich veškerý výčet. Úvěry totiž nestojí jen úrok. Se spotřebitelským úvěrem mohou být spojeny další poplatky. Poskytovatelé úvěrů si často nechávají zaplatit za posouzení úvěru, za vedení úvěrového účtu a další poplatky, které úvěr zdražují. RPSN tedy procentuálně zohledňuje veškeré náklady a může se výrazně lišit od samotných procent, za kterých je spotřebitelský úvěr poskytován.Změna posuzování klientaSpotřebitelský úvěr bude možné poskytnout pouze za předpokladu, že bude zřejmá bonita klienta a že klient bude schopen úvěr splácet. Tady bude zajímavé sledovat, jak se některé úvěry vyrovnají se svými nabídkami. Na internetu se objevují reklamy na úvěry bez jakéhokoliv zajištění, bez nahlížení do registru o dlužnících, bez doložení příjmu nebo bez ručitele. Tyto praktiky by měly skončit. Přesto podle Občanského zákoníku existuje běžná půjčka mezi občany, která samozřejmě nevyžaduje žádné podobné podmínky. A jak se bude dokazovat, že klient je schopen splácet? To může být velice individuální.Zajištění úvěruSpotřebitelský úvěr nebude možné přezajistit. Stávalo se, že na poměrně malý dluh dokázali poskytovatelé získat vysoké zajištění v podobě nemovitostí, starožitností nebo předmětů vysokých hodnot a tyto realizovat. Malý úvěr tak znamenal mnohonásobné obohacení na úkor dlužníka. Toto se ostatně stále děje v exekučním řízení.Nejde o spotřebitelský úvěrSpotřebitelský úvěr se stal zvláštním úkazem na úvěrové scéně. Poskytují jej společnosti bez bankovní licence, které nepodléhají žádnému dohledu ČNB. Postupem času se ze spotřebitelského úvěru stal ráj lichvářů, které policie a státní zastupitelství neumějí nebo spíš nechtějí trestat. Na druhou stranu si za problémy s úvěry mohou také dlužníci. Pokud se vyloučí ti, kteří si půjčují s úmyslem nikdy peníze nevrátit, tak mnoho občanů velice naivně a neopatrně nakládá se svými závazky a majetkem. Půjčí si nebo nechají zprostředkovat úvěr za nejistých podmínek a od neznámých osob, kterým svěří svoje veškeré příjmy a majetkové hodnoty.Subjektivní podmínky úvěrováníNovela zákona také odřízne od spotřebitelských úvěrů osoby, které se dočasně ocitly v problémech. To ovšem není dobře. Ti budou muset opět za lichváři. Je možné, že při ztrátě zaměstnání nebude možné sehnat žádný úvěr kromě lichvy na 1.000 procent ročně nebo dokonce měsíčně. A sankce? Za porušení zákona bude možné udělit pokutu do výše 20 milionů korun. Některé změny zákona jsou velice nejasné. Posouzení schopnosti splácet je zčásti subjektivní volbou. Zákon se určitě bude opět obcházet a půjčovatelé nebo lidé v kritické finanční situaci si cestu najdou. Jedni k získání peněz za každou cenu a druzí ke značnému obohacení. O to přece u „spotřebitelských“ úvěrů jde.

    01. červen 2020 - Napsal: Redakce

  • Na co se může finanční úřad ptát do zahraničí? -ByznysPlac.cz

    Mezi daňovými systémy v různých zemích probíhají různé datové toky a informace. O každém plátci nebo neplátci daní se tak může česká daňová správa dozvědět zajímavé údaje. K zemím mimo EU je potřeba, aby ČR měla uzavřenou dvoustrannou dohodu, ale v rámci Evropské unie není třeba nic dalšího. Prostě se stačí ptát.O čem se finančáci mohou dozvědětV dotazech na daně zastupuje daňovou správu Ministerstvo financí. Právní pomoc se týká přímých daní, což jsou v České republice daně z příjmů, daně z nemovitostí, daně dědické, daně darovací a daně z převodu nemovitostí a mohou to být obdobné daně v jiných státech, které mají charakter daně z příjmu nebo daně z majetku a dále jsou to oblíbené daně z pojistného – sociální a zdravotní. V zemích EU se tedy mohou vyměňovat jakékoliv doklady daňového poplatníka bez jeho vědomí o jakýchkoliv daních, ať je platil v ČR, Německu, Řecku nebo Anglii. Daňová správa tak může získat ucelený a přesný přehled příjmů a jejich danění.Systém výměnyExistují tři druhy výměny informací – automatický, z vlastního podnětu a na dožádání. Česká daňová správa si musí systém a způsob výměny informací dohodnout takzvaným memorandem s každým státem. Dalo by se říci, že se jedná o prováděcí předpis, který řeší průběh, práva, povinnosti a způsob výměny informací. Nezůstává však pouze u výměny. Finančáci a kontroloři z ČR a naopak ze zahraničí získávají práva přítomnosti kontrolorů na území jiného státu, domlouvají typ a četnost výměny dat a provádějí souběžné daňové kontroly v různých zemích. Takto může být evropská společnost se sídlem v jednom státu a s pobočkami v různých zemích kontrolována současně a tedy velice koordinovaně jednou kontrolou ve všech místech svého působení.Memorandum o porozuměníČeská republika tak má uzavřena takzvaná Memoranda o porozumění a také Dohody o zamezení dvojího zdanění se 77 státy. Je mezi nimi například Kanada, Austrálie, Bermudy a samozřejmě všechny evropské země včetně Slovenska. S naším bývalým federálním partnerem existuje tato dohoda od 10.12.2009. V případě informací na dožádání stanovuje povinnost obou států neodkladně poskytnout jakékoliv daňové informace na dožádání. Po skončení kalendářního roku se také poskytují pravidelné informace, které se týkají zisku podniků k takzvané simultánní kontrole, dividendách, úrocích, licencích, příjmech z prodeje majetku, příjmech ze zaměstnaneckého poměru, příjmech umělců a sportovců, odměnách managementu, důchodech a převodech nemovitostí.Simultánní kontrolaMemorandum o porozumění se Slovenskem se věnuje především simultánní kontrole. Předpokládá, že si strany vzájemně vymění běžné daňové informace a vytipují ty podniky nebo podnikatele, kteří uskutečňují finanční transakce mezi oběma státy. Poté zahájí současně kontrolu a její poznatky si budou bezodkladně předávat. Kontrolovat se tak budou vydané a přijaté faktury, platby, odvody daní a hlášení daňovým úřadům. Týkají se pouze plátců daní, kteří působí v obou státech. Daňová kontrola se provádí u těch subjektů, u nichž vzniklo podezření z daňových úniků a které vykazují nižší zisk, ztrátu, převádějí vzájemně prostředky mezi státy, platí nízké daně nebo odvádějí svůj zisk do daňových rájů. Obě strany, když se dohodnou na simultánní kontrole, určí koordinátory a mohou povolit účast druhé straně na průběhu daňového řízení.Pokuty a penálePokud se daňová správa dozví o utajených příjmech a doměří daň, udělí pokutu v rozdílu odvedené a vyměřené daně. K tomu připočte jednorázovou pokutu ve výši 20 %. To ovšem není všechno. Za dobu, kterou jste neodváděli daň, se počítá penále do dne zaplacení. Úrok se určuje podle repo sazby České národní banky (nyní je kolem 0,5 %) a k tomu se připočte 14 %. Z nezaplacené daně tedy zaplatíte měsíčně a zpětně za každý měsíc přes 1,3 %. Kromě toho může hrozit za neoznámení daně ve výši nad 5 milionů až 10 let odnětí svobody. S daněmi je tedy těžké pořízení. V Evropě si všechny údaje vyměňují daňové úřady automaticky a mimo Evropu má ČR značně dlouhé prsty. Pomalu začínají platit smlouvy s Čínou, arabskými zeměmi, exotickými destinacemi jako jsou Kajmanské ostrovy, ale Hongkong zatím zůstal uchráněn. Přesto se nevyplatí s daněmi žertovat. Informace si získá úřad snadno a rád je při svém špatném hospodaření využije pro získání peněz do státní pokladny.

    12. červen 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Tipy,Triky
  • Druhý pilíř penzijní reformy – stát považuje občana za nesvéprávného -ByznysPlac.cz

    O druhém pilíři penzijní reformy se napsalo hodně a pozitivního jen velice málo. O příspěvcích, které budou proudit do penzijních fondů, rozhodují občané navždy a bez možnosti ukončení. Radovat se mohou pouze penzijní společnosti, ale nejistota příštích voleb jim tuto lukrativní státní zakázku znechutila.Financování důchodůZ odvodů na sociální pojištění se budou odvádět 3 % přímo penzijnímu fondu. Další 2 % si zaměstnanec odvede sám. K tomu obdrží státní příspěvek, který je procentuelně vysoký, ale reálně velmi nízký. Aby vůbec mohl občan dosáhnout na podporu státu, musí odvádět 300 Kč měsíčně a dosáhne tak na 90 Kč od státu. Doposud v letech 2000 – 2012 stát platil 120 Kč. Rozdíl je v příspěvku u vyšších částek. Od částky 500 Kč platil stát vždy 150 Kč, nyní při stejné částce zaplatí 130 Kč, ale při spoření 1.000 Kč to bude 230 Kč státního příspěvku.Kdo si může spořitSpoření se týká občanů do 35 let a starší se budou muset rozhodnout do 1.června 2013. Stejně tak se mohou ke spoření přihlásit lidé, kteří nejsou ekonomicky aktivní a neplatí sociální pojištění k 1.lednu 2013, a to do 6 měsíců, kdy znovu nastoupí do práce nebo začnou platit důchodové pojištění. Spoření na důchod má jeden velký problém. Nevypověditelnost smlouvy.Centrální registr smluvOd smlouvy lze odstoupit, ale pouze na samém začátku. Tedy do doby dokud nebude smlouva zaregistrována v Centrálním registru smluv. Prý se bude jednat o několik dní. Nevypověditelnost smlouvy ale může narazit. České právo nezná princip nevypověditelnosti a takové ujednání je považováno za nezákonné a jednoznačně výhodné pro jednu stranu. Mohlo by tak dojít k žalobám z hlediska nevýhodnosti a případně i tísně. Podmínka uzavření smlouvy do 1.června je totiž poměrně krátká. Je možné, že stát bude žalován a to právě pro tuto podivnou podmínku.Nejistota výplaty penězStát si slibuje, že odváděné peníze vydělají více. Proto zrušil garanci vkladů a umožnil penzijním fondům odvážněji investovat. Tento krok je dosti problematický a vzbuzuje oprávněnou obavu. Penze není otázkou několika výhodných procent navíc. Hlavní podstatou je stabilita třeba i při malém výnosu, ale jistota výplaty. Je jasné, že důchodce dostane státní důchod, ale ten bude mít čím dál menší reálnou hodnotu. Proto chce mít stát argument pro budoucí důchodce. Bude tvrdit, že umožnil šetření. Co vysvětlí těm důchodcům, kteří si mnoho let šetřili a potom zjistili, že jim inflace případně náklady a ztráty fondů znehodnotily jejich vklady?Konec výplaty peněz najednouObčan asi pro stát představuje hrozbu vlastního hospodaření. Se starým důchodovým spořením skončila možnost si po 15 letech vklad najednou vybrat. To nyní vůbec nebude možné. Důchodce dostane pravidelnou rentu po dobu 20 let nebo do konce života. Šetřit si může například 40 let bez možnosti výběru a vypovězení smlouvy bez ohledu na hospodaření penzijního fondu. Tady je nepochopitelné, že zákon neumožnil alespoň bezplatný přechod do jiných fondů. A možnost výplaty? Copak si občan nemůže tuto za 40 let směšnou částku ani vybrat? Vždyť částky budou ve statisícových hodnotách. Žádné miliony. 

    29. květen 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Aktuálně
  • Švarcsystém hoří, ale ekonomice nepomohou sankce

    Zákaz švarcsystému je jako prohibice v Americe. Konzumace alkoholu a zákaz výroby nebo distribuce jsou protichůdná a logická optaření. Stát většinou vychází z principu, že škodlivé návyky vyřeší zákonem a trestní sankcí. Tím vytvoří naprostý chaos porušování práv a nerespektování zákonů.Smysl sankcíSankce mohou být ukládány na základě společenské poptávky. A nikoliv pouze zákona. Zákonodárci mají občas pocit, že jsou vysoce nad inteligencí a zodpovědností svých voličů a vymyslí opatření, která něco zakáží. Zákaz bývá tvrdý, nekompromisní a absolutní. Na dodržování svých zákonů, které neodrážejí společenskou situaci si najmou z peněz daňových poplatníků ozbrojené vykonavatele práva v podobě policie, armády a soudců.Prohibice zaměstnání na ŽLPodstatou zákazu švarcsystému není obcházení státu a jeho zákonů. Je jím špatný systém právních norem. To, co poslanci špatně a nevhodně vytvořili svými zákony, chtějí napravit restrikcí. Místo šíleného zákoníku dementní práce chtějí zasáhnout do svobody podnikání a zajistit, aby daně proudily správnou cestou do státní pokladny a podnikatel nemohl dát práci zase podnikateli. Tím chtějí napravit svoje chyby.Chyba plodí další chybyPodstatou švarcsystému není obcházení Zákoníku práce. Podstatou je rozdíl ve zdanění. Zaměstnanci jsou pro podnikatele velice drahou položkou v rozpočtu. Mnohem dražší, než spolupráce s živnostníkem. Na daně zaměstnanci zaplatí zaměstnavatel o téměř 50 % víc, než když si objedná práci od živnostníka. A proto logicky nechce zaměstnance, ale rád využije jiného podnikatele. Jedná tak přece logicky a podle tržního principu. Proč platit víc? Konkurence a zisk jsou základním požadavkem na prosperitu.Zákonná hloupostDenně se mne podnikatelé ptají. Mohu vůbec spolupracovat s živnostníkem? Mohu mu dát „práci“ – zakázku, aniž bych se vystavoval statisícovým pokutám? Co odpovědět? Nikdo netuší, zda úřad a posléze soud nesdělí, že smlouva na živnosťák nebyla pracovním zařazením. Ani soudy v tom nemají jasno a někde podnikatele „odsuzují“ k pokutám a jinde vyhoví žalobě. Podstatou zaměstnávání není otázka podvodné výhody, ale prostého propočtu. Zaměstnanec je strašně drahý a živnostník strašně levný.Podnikatelské minimumKdyž USA zavedlo prohibici, se zlou se potázalo. Stejně dopadla další velmoc Rusko. A stejně dopadne každý, kdo zamezí smlouvám mezi podnikateli. Možná skutečně jde o fiktivní zaměstnávání. Ale čím je způsobeno? Přece špatným zákonem a zdaněním. Uvolněním daňového poddanství u zaměstnanců a snížením daní se dosáhne mnohem většího efektu. Nebude potřeba sankcí a přirozeně budou zaměstnavatelé přijímat pracovníky, sníží se nezaměstnanost a živnost na tom bude stejně, jako zaměstnanec. Otázka tedy zní – kdy přijde místo sankcí rozumné řešení daní zaměstnanců?

    15. květen 2020 - Napsal: Redakce

  • Anomálie českého soudnictví pokračuje

    Tak se prý konečně zruší vrchní státní zastupitelství. Zda je to dobrá nebo špatná zpráva, se teprve ukáže. Hlavní tíha dozorování trestního řízení u policie a sezení před soudem se tak dostane u důležitých kauz převážně k městským státním zástupcům. V soudnictví se ale nic nemění.Obecné soudyPokud pomineme Ústavní soud, který se vymyká běžnému rozhodování, pak máme v ČR zajímavě složitý soudní systém. Lehčí a běžné věci rozhoduje samosoudce na okresním nebo obvodním soudu. A to v civilních i trestních věcech. Poté následují krajské či městské soudy, které buď řeší odvolání nebo samy v senátech rozhodují o trestních a civilních či obchodních sporech. Senáty mají jednoho soudce a dva přísedící z lidu. Poté je pro odvolání určen Vrchní soud v Praze nebo Olomouci, kde zasedá senát se třemi profesionály. A nakonec je zde Nejvyšší soud, který řeší takzvaná dovolání, ale nerozhoduje přímo v řízení.Kdo bude na Vrchním souduZrušením Vrchního státního zastupitelství tak dojde ke kuriózní situaci u Vrchních soudů. Státní zástupce, který třeba podal žalobu ke Krajskému soudu v Praze a je tedy krajským státním zástupcem, zastoupí stát u Krajského soudu. Kdo pak půjde k Vrchnímu soudu? Většina případů končí odvoláním, o kterém rozhoduje právě Vrchní soud a doposud tam chodil státní zástupce z Vrchního státního zastupitelství.Zastupování u Vrchního souduRozhodně by nemělo být umožněno, aby třeba krajský státní zástupce měl případ dále. Státní zastupitelství má u soudu nejen funkci žalující strany, ale dohlíží také na spravedlnost řízení a může třeba žalobu vzít zpět a dosáhnout tak spravedlnosti jinou cestou.To by určitě ten stejný státní zástupce neudělal. Budou tedy na Vrchní soud chodit jiní krajští nebo městští státní zástupci? Nebo tam půjde volený nejvyšší státní zástupce? A potom přece nastane stejná situace s případným dovoláním k Nejvyššímu soudu. Tam zase zastupuje stát nejvyšší státní zástupce. Bude to ten stejný jakou Vrchního soudu?Změna soudního systémuSe změnou státního zastupitelství se tedy měl změnit i soudní systém. Vrchní soudy by měly být zrušeny. Všechny případy by pro jednoduchost a orientaci občana měly nejprve obvodní nebo okresní soudy (a rozhodovaly by ve složitějších věcech v senátech), městské a krajské soudy by byly odvolací a měly by 3 profesionály a Nejvyšší soud by měl zůstat pro dovolání, ale měla by se vrátit i praxe třetí instance. Ta by měla znamenat, že při určitém druhu a výši trestu nebo škody (například doživotí) by byla možnost ještě jednoho odvolání. Třeba případ Kájinka je důkazem toho, že by se mělo rozhodovat na více úrovních. Zákon o státním zastupitelství tedy ještě neplatí, ale přinejmenším vyvolává otázku kam s Vrchním soudem?       

    17. květen 2020 - Napsal: Redakce

  • Konvence OSN – týká se České republiky, ale nikdo o ni nestojí

    V České republice není problém korupce systematicky ani dostatečně efektivně řešen. Stále jsme svědky různého obohacení politiků a komunálních nebo vládních úředníků. Přitom existuje dokument, kterým se stát zavázal bojovat s korupcí účinnými a jednoznačnými prostředky.Majetek funkcionářůNejotřesnějším momentem korupce je očité a občanům se vysmívající „náhlé“ zbohatnutí politiků. Výmluvy, které provázejí tento jev, jsou často dětinské, hloupé a průhledné. Levné pozemky najednou získávají neskutečnou hodnotu, prodávají se firmy s nulovým obratem za miliony, některé společnosti náhle získávají miliardové zakázky a politici odklánějí peníze, jak se dá. Drzost některých je tak veliká, že ani neodpovídají na dotazy k majetku nebo se vymlouvají na bohaté příbuzné, záhadné půjčky nebo dary. Přitom by majetek funkcionářů měl být jednoznačný a každou korunu by měl umět politik doložit.Existuje řešeníKapitola 20 – nezákonné obohacení podle Konvence OSN z roku 2003 je řešením. A zní českým funkcionářům velmi nepříjemně: „Za podmínky dodržování vlastní Ústavy a základních principů svého právního systému každá země – účastník posoudí možnost přijetí takových zákonodárných a jiných opatření, která mohou být nutná, aby byla jako trestní odpovědnost považována taková činnost, která znamená úmyslné, nezákonné obohacení veřejného činitele, a to nezákonné obohacení, které spočívá v převýšení jeho zákonných příjmů, které nemůže rozumně objasnit.Nepříjemný problémZ čeho žijí a jak mohou mít tak obrovské příjmy političtí činovníci všech stran, není jasné. Neustále se dovídáme, že politik si nakoupil nemovitosti, že hýří v nočních podnicích, střídá luxusní vozy (o drahých milenkách nemluvě) a jeho běžný plat kolem 50.000 Kč měsíčně prý postačuje na měsíční milionové útraty. Pro mnohé by tedy bylo takové ustanovení v trestním kodexu velmi nepříjemné.Kariéra politikaO cílech a jednání mnohých politiků si nikdo nedělá iluze. Do politiky vstupují s ideály učinit všechno možné pro svoje dobro. Jsou voleni občany, ale ti pro ně představují balast hlasů, který znamená jen příjemnou a vlivovou funkci s možností čerpat úplatky, všimné a brát provize za jakékoliv svoje rozhodnutí. Přistihnout tyto činitele je obtížné, protože jednají pomocí nastrčených firem, příbuzných a korupční mafie, která sedí na státních a komunálních zakázkách.Trestný činPokud by Česká republika respektovala konvenci OSN, měla by v trestním řádu již dávno zavedený paragraf nezákonného obohacení. Ten by znamenal velké nepříjemnosti. Stačilo by zjistit neobvykle vysoký majetek nebo neočekávané zbohatnutí a policie nebo státní zastupitelství by mohlo politika obvinit. Jako obviněný by musel strpět úkony trestního řízení. Došlo by ke sečtení jeho majetku a porovnání s příjmy. Policie by měla přístup k účtům, cestám, svědkům a politik by byl povinen doložit, kde na všechno vzal. Mnohým by se asi těžce vysvětlovalo, jak „legálně“ zbohatli.Korupce je dnes největším problémem státu. A především občanů. Daně končí v bezedných kapsách politiků a jim věrných pseudopodnikatelů. Příjmy z korupce odhadují světové finanční instituce na 40 až 60 miliard korun. Jsou téměř ve výši ročního schodku rozpočtu. Místo zvyšování daní by se mohly daně snížit a nastartovat ekonomika, pokud by veřejní činitelé nekradli. Ale Česká republika nespěchá s trestními postihy. Přece si nebude „dělat“ do vlastního hnízda. A nějaká konvence OSN? To přece počká… 

    22. květen 2020 - Napsal: Redakce

  • A zase ty daně – tentokrát hrozí poplatníkovi komunální samospráva - ByznysPlac.cz

    Spravovat se sám zřejmě něco stojí, a tak se letos kromě DPH zvedne také daň z nemovitosti. Zvýšení ale nemá na svědomí ministerstvo financí. Také v obcích chtějí žít lépe nebo si prostě více naplnit pokladny svých bankovních účtů. Se zdražením elektřiny, plynu a tím v podstatě všeho ostatního zjistily obce, že potřebují více peněz na svoje projekty.Pro obecní blahoU obecních daní je alespoň trochu rozpoznat účel a použití daní. Prostřednictvím komunálních úředníků se platí kanalizace, cesty, zavádí plyn, voda, opravuje komunální majetek. Někdy peníze nekončí, kde mají a jindy končí v rukou spřízněných firem, příbuzných a dobře „zavedených“ firem. Obecním blahem se tedy spíše než majitelé nemovitostí mohou pochlubit známí komunálních politiků.KoeficientObce dostaly do rukou tedy zajímavou pravomoc. A doby, kdy byl koeficient pouze  dvojnásobkem, jsou dávno pryč. Naopak se mnoho obcí odhodlalo k pětinásobku. Ten je nejvyšším možným a skutečně znamená pětinásobek daně. Platíte-li tedy 5.000 Kč, obec z vás může dostat až 25.000 Kč, které skončí v bezedné komunální studnici.Obce, které si sáhly na dnoVlastně spíše dosáhly vrcholu. V roce 2012 se mnoho obcí rozhodlo pěkně zdražit pobyt v nemovitostech. V Úvalech u Prahy, Vysoké na Havlíčkobrodsku, Palkovicích na Frýdecko-Místecku a Bílé Vodě se majitelé jen tak nedoplatí. Čtyřnásobek požadují třeba v Jesenicích, Psárech a Řevnicích na Praze-západ.Daním se nelze vyhnout a platí je ti, kteří něco vydělávají a vytvářejí. Jakmile získáte majetek, stát se vrhne na vaše peníze a nejen jednorázovou daní, ale pravidelně požaduje svoje desátky. Je pravdou, že se stát o občany stará, ale úroveň státní služby je dost zoufalá. Mít majetek tedy zavazuje a s nemovitostí přicházejí starosti. Platit je potřeba náklady na energie, vodu, pojištění a nakonec i místní daně, aby člověk mohl chodit po stále více rozbitých cestách a slyšel, že stát ani obce nemají peníze…

    29. květen 2020 - Napsal: Redakce

  • Zestátnění Pražské plynárenské - ByznysPlac.cz

    Zatímco vláda a stát usilovně prodávají cokoliv, co by mohlo přinést jakýkoliv zisk, Pražský magistrát se rozhodl postarat o odložené komunální politiky. Chce ovládnout energetickou společnost, která zatím generuje zisk a vládnout tak privátnímu podniku. A to vše z úvěru.Stát ve státěPraha je malým státem, který prosperuje lépe než většina zbytku České republiky. Tedy o prosperitě by se dalo diskutovat. Známé jsou skandály s elektrickými mikrobusy, které stály poplatníky několik milionů, opencard je stále ještě v rukou policie a hospodaření za vlády Béma vykazuje zajímavé nedostatky. Na zlatou pražskou žílu jsou přisáti různí lobbysté, kamarádi a prostí podvodníci. Aby se mohlo tunelovat plynárenství, je třeba vytěsnit zahraniční společnost z vládnutí nad lukrativním byznysem.E.O.N. a Pražská plynárenskáZdá se, že 5,4 miliardy z peněz na ovládnutí společnosti, která je monopolem dodávek plynu pro Prahu a okolí, zaplatí občané a úředníci magistrátu si zamnou ruce. Do pražského rozpočtu poputují další prostředky. O státní úředníky tak bude postaráno do konce života, protože až opustí funkce, místo diamantových, akciových nebo i zlatých padáků, obdrží placená místa v Pražské plynárenské.Úřední platJakýkoliv neúspěšný podnik, který je ve státním vlastnictví (například České dráhy), musí přece královsky zaplatit svoje manažery. Tak kvalitní podnikatele, kteří nemají žádnou odpovědnost a nezáleží na tom, jak společnost řídí, si přece stát musí hýčkat a udržovat tak jejich vysokou životní úroveň.Magistrát hlavního města Prahy dokáže z výdělečných podniků dělat prodělečné, dokáže vyhazovat stamiliony a prodělávat na čem se dá. Aby si úředníci nemuseli vyslechnout politickou kritiku, odklidí je do magistrátní firmy, kde dostanou platy a budou moci čachrovat se zakázkami a krmit známé a příbuzenstvo. A firma? To je jen zástěrka, která svojí neprůhledností a nemožností občanské kontroly umožní další vysávání komunálních prostředků.

    01. červen 2020 - Napsal: Redakce

  • Proč se platí víc než vydělá? - ByznysPlac.cz

    Ve Francii nyní bohatí se jměním kolem 35  milionů platí daňovou přirážku z majetku. O nesmyslnosti daně se vedou různé diskuze. Přitom tato daň existuje v podstatě dávno. Milionářská daň je prostě jedna z nepřímých daní.Stát má nepřímé daně rádPrávě zdanění bez ohledu na příjmy je pro stát důležité a mnoho zemí na tento systém postupně přechází. Vždyť například DPH byla zpočátku jen podpůrná součást rozpočtu a dnes je jeho základem. Kde jsou časy, kdy DPH bylo jen několik procent nebo se vztahovalo jen na některé zboží. V ČR máme nejvyšší v EU sníženou sazbu DPH – 15 % a velice vysokou základní sazbu – 21 %. Pětina každého zboží putuje do státní pokladny. K tomu stát zavedl DPH také na služby. Téměř jakákoliv lidská činnost znamená díky DPH odvod do státního rozpočtu.Majetkové daněNejčastějšími nepřímými daněmi jsou majetkové daně. Například daň z nemovitosti také nezávisí na příjmu. Za svůj byt musíte platit, i když jej sami užíváte. Stejně tak je to s chatou nebo chalupou. Tato daň je pravidelná a vychází z ceny majetku a je tedy obdobou milionářské daně. Není ničím jiným, než postihem za majetek. Aby vypadala lépe, tak jde do rozpočtu obcí, které se starají o údržbu silnic, kanalizací a další služby.Silniční daňDalší daní, které nezávisí na příjmu, je silniční daň. Tady stát udělal rozdíl mezi podnikatelem a běžným občanem. Kdo používá silnice za účelem podnikání a uplatňuje si náklady na auto v účetnictví, ten musí zaplatit. U nákladních aut je to možná pochopitelné. Ty skutečně využívají silnice k podnikatelským účelům. U osobních aut, kterými jezdí lidé do práce, je to trochu s podivem a nespravedlivé.Přechod k nepřímým danímFrancouzi nyní díky milionářské dani platí víc, než vydělají. To je však podstata těchto daní. Stát chce mít jistotu, že dostane peníze do rozpočtu. Firma při svojí činnosti může prodělat, a tak by takovou daň nedostal. Ale prodělávající firma stejně platí daně. Díky nepřímým daním odvede DPH, zaplatí za majetek a auta. Stejně tak odvádí sociální a zdravotní daň, pokud zaměstnává pracovníky. Jakmile tedy něco vlastníte nebo jste společnost, vždy daně platíte. Bez ohledu na zisk či prosperitu. Takže není nic divného na tom, že kdo nemá příjem nebo mu nestačí, stejně odvádí státu jeho desátek. Můžeme se nad tím podivovat, ale o je tak všechno. Ať se daně jmenují jak chtějí, těmto platbám státu se nejde nikdy vyhnout. Nezaplacení by totiž znamenalo blokace a prodej vlastních majetkových aktiv.   

    07. červen 2020 - Napsal: Redakce

  • Přišel k nám zákon? - ByznysPlac.cz - Váš průvodce byznysem.

    Kdo čím zachází, tím i schází. Současná situace se stíhanými politiky je neuvěřitelnou historkou, která ukazuje, kam až tato země došla. Politici považují trafiky ve státních podnicích za normální politický handl. Když se k tomu připočtou desítky milionů v trezorech a kilogramy zlata, může se jenom běžný občan divit.Kdy se vymkli kontrole?Na tuto otázku je těžká odpověď. Morálka šla samozřejmě v době privatizací stranou a o všem rozhodovaly známosti a peníze. Na některé úřady se chodilo s kufříky peněz a ve stejný moment politici vykřikovali, že je vše pod kontrolou a že dobrý podnikatel má vždy šanci. Ale jakou šanci? Dřít a muset platit úplatky? Vždyť bez obálky by mnoho dnešních „podnikatelů“ nemělo ani vindru. Stačí se jen občas podívat do katastru nemovitostí. Jeden den stát prodal majetek a druhý den ho (všeho)schopný podnikatel přeprodal za desetinásobek. Copak toto bylo podnikání nebo vláda našich věcí?Politická nemravnostPřestože se delší dobu veřejnost stále bouří, mnohým politikům přestalo docházet, že je možná konec. Když si nahrabali ti před nimi, proč by nemohli také oni? Do politiky se přece nechodí pro blaho národa, ale pro prachy. A že se lidé podivují nad poslaneckými platy a různými čachry s kancelářemi a sekretářkami? To je jen vrcholek ledovce. Za tímto marasmem stál a stále stojí hlad po funkcích ve státních podnicích. Romanovi klidně prošlo jeho 800 milionů. A kdoví, zda byly jen pro něj… A se státním se kšeftuje dál.Rozdávání úřadůSnad každého proto nadzvedl ze židle výraz politická odměna. Státní podniky musejí být řízeny odborníky. Kolik škod již tyto politické odměny nadělaly? A nejen tím, že se ze státních podniků posílají dary v podobě zakázek vlastním firmám, známým nebo právě odprodaným podílům. Nepokrytě se politici vyjadřují o majetku, který mají řádně spravovat jako o věci dohody za hlasování, odstupování a loajalitu. A vůbec jim to nepřijde divné. Možná by si měli zkusit někdy takto nechat spravovat svůj majetek. Co kdyby svěřili svoje vily a podniky uklízečce nebo zahradníkovi. A vůbec by nekontrolovali, za co se utrácejí peníze a co vlastně zahradník dělá s jejich kreditkami. A takto se léta hospodaří s naším společným majetkem.  

    07. červen 2020 - Napsal: Redakce

  • Monitor státní kasy – tragický přehled - ByznysPlac.cz - Váš průvodce byznysem

    Potřebujeme skutečně vědět, jak jsme na tom špatně? Asi ano, jinak se nic nezmění. Hospodaření státu, ať už je jakkoliv omlouvané, nestojí za nic. Loňský rozpočet je ve schodku přes 100 miliard a státní dluh utěšeně roste. Možná také patříte mezi občany, kteří nechtějí dlužit.Smůla občanaDluh prý nezávisí na ničem jiném než na povinných výdajích. Je pravdou, že stát nejvíce peněz vydává na sociální účely. Ty však značně omezil. Přesto škrty evidentně nestačí. Co tedy dělat? Vzdát se dalších sociálních výhod nebo raději popustit uzdu rozpočtu a zajistit nějaký růst? Jenže růst je často jen bublina, která koriguje inflaci. Na rozhodnutí co dál má občan jen minimální vliv.Stále není rozpočet vyrovnanýPřes různé sliby se dluh zvyšuje. Úroky drtí ekonomiku a není na důchody a sociální platby – třeba na nezaměstnanost, kterou škrty vyvolaly. Je to začarovaný kruh, který by občana normálně stál exekuci se zabavením veškerých aktiv. Stát žije, protože ho zrušit nejde a kdyby odmítl platit věřitelům, ztratil by svoji kredibilitu. Vyrovnaný rozpočet byl jen v letech 1993 – 1996. Od té doby si o něm můžeme nechat jen zdát. Příjmy ve výši 1 bilionu a 53 miliard HDP nestačí krýt spotřebu. A nejde o žádnou legraci, protože jde o 10% schodek.Odkud jsou dluhyPůjčování státu i dluhopisy, které nedávno šly na dračku, opět zadlužují stát. Budou vůbec splatitelné? Jen z úroků se vloni zaplatilo 51 miliard. Stát je zadlužen a protože splácí stále víc, tak dluh a tím i úroky rostou. Dalších 480 miliard stojí sociální politika, což je také obrovské číslo. A nejhorší je státní dluh. Ten v roce 2012 činil 1 bilion 667 miliard korun. A ten nedokáže zatím nikdo ukrotit, jakkoliv se dnes finančníci radují nad přebytkem 28 miliard v rozpočtu za první čtvrtletí. Jenomže to je pouze výkyv, který potvrzuje trend. Bude na konci roku po dlouhých 18 letech rozpočet alespoň vyrovnaný?  

    07. červen 2020 - Napsal: Redakce

  • Zrušení a řetězení živností - ByznysPlac.cz

    Z udělení živnostenského oprávnění se pomalu, ale jistě stává jakýsi státní regulační nástroj. V České republice je živnost velice komplikovaná a v podstatě zbytečná. U volných živností jde jen o ohlášení a nepožadují se žádné zvláštní podmínky. Kromě poddanosti státu.Dluh vůči státuJe pozoruhodné, jak stát lpí na živnostenském oprávnění. Zápis do rejstříku stojí tisíc korun, ale o částku nejde. Nerovnoprávnost v udělování oprávnění spočívá například v dokazování bezdlužnosti. Proč stát požaduje doložení, že dotyčný nemá závazky vůči státu a tedy vůči sociální správě, zdravotní pojišťovně a berňáku? Proč stát brání tomuto podnikání, když právě z něj by mohl dostat dluhy zpět, je nelogické. Kromě toho tím vytváří černý trh práce, kdy mu odcházejí prostředky z daní.   Živnost pro firmuNaprosto absurdním a nesmyslným nařízením je potom živnostenské oprávnění pro firmu. Je až komické, že strojírenská fabrika s tisíci zaměstnanci má jako odpovědnou osobu jednoho ubohého technika, který je zapsán na udělení živnosti. V době, kdy existují systémy řízení a kontroly jakosti, má společnost povinnost zcela formálně a bez jakéhokoliv praktického významu opatřit si živnostenské oprávnění. Tento postup nemá v Evropě obdobu a je pouze úředním šimlem.Zákaz řetězení živnostíA státu se nelíbí dokonce i to, že by provozoval živnost někdo s odebraným živnostenským oprávněním ve firmě.  Tedy, že by se takový bývalý živnostník stal členem statutárního orgánu právnické osoby. Takže nejen, že se živnost pro firmy nezruší, ale ještě rozšíří. Na obchodní rejstřík tak přibude další papír, kterým bude prohlášení o tom, že dotyčný nebyl zbaven živnostenského oprávnění. A dokonce tomu bude i naopak. Pokud někdo bude členem statutárního orgánu právnické osoby, které bylo zrušeno živnostenské oprávnění, nebude moci odejít a sám mít živnost.Negativní dopadProč se tak stát upnul k živnostem? Je to jen „papír“, který nemá valný význam. Volná živnost nic neznamená a vůbec by nemusela existovat. Přes živnostenská oprávnění vidí stát možnost šikanování občanů, kteří chtějí samostatně podnikat a nebýt tak závislí na státu. Absurdita s odebíráním živností a vytvářením státního monopolu na povolení základního kapitalistického práva, je omezováním základních svobod. Povede k vyšší nezaměstnanosti a obcházení zákona. Vždyť stejně tak by mohl stát zakázat práci někomu, kdo byl z práce propuštěn? Přes podmínky, které stát požaduje u živnostenského oprávnění tak dochází k manipulování s občany a dalšímu systému neoprávněné kontroly a šikany. 

    17. červen 2020 - Napsal: Redakce