Výsledky vyhledávání v sekci: Návody
  • Zneužívání trestního práva v obchodních věcech - ByznysPlac.cz

    Včera proběhla konference o vymahatelnosti práva v České republice. Státní zástupkyně, která si v očích veřejnosti vysloužila uznání za svoji ráznost a nekompromisnost, vystoupila se zajímavým projevem. Informace tisku jsou velice úsečné a celý projev není k dispozici. Jak se vyjádření českého Cattaniho dotýká podnikatelů?Vymahatelnost právaSlovní spojení – vymožení a právo navozuje dojem dosažení určitého postupu nebo výsledku nepřirozenou a tedy násilnou cestou. Donucování k prosazení práva ale není tím hlavním principem, o který se tady jedná, a tak je toto spojení spíše nešťastným vyjádřením. Právo se musí především přirozeně aplikovat. Módnost tohoto termínu pak zastiňuje podstatu myšlenky, že právo musí být respektováno.Soudní nezávislostNaopak tento pojem je zcela pochopitelný a rozumí mu každý občan. V demokracii musí být soudce naprosto nezávislý v rámci právního řádu. Soudce je zodpovědný pouze svému svědomí při nejlepším a nejpreciznějším dodržováním zákonů. Bohužel se pozice nezávislého soudce pohybuje spíše v materiální rovině a veřejnost vnímá nezávislost jako finanční stabilitu a možnost rozhodnout jakkoliv, bez ohledu na stav a zájem společnosti. Typickým případem je nevole veřejnosti nad rozsudky mezi romskými obyvateli a ostatními občany, nad kauzami řidiče Smetany nebo útokem zápalnou láhví ve Vítkově.Soud nastupuje až po skončení vyšetřováníLenka Bradáčová prohlásila, že v obchodních a dalších civilních sporech legislativa právníkům umožňuje naprosto cíleně zneužívat trestního zákoníku. Doslova prohlásila, že pokud je systém založen na zločinu, ať se zruší policie a státní zastupitelství. A právě otázka nezávislosti je jednou z příčin zneužívání trestního zákoníku. Nejde ale o zneužívání zákoné normy, ale o využívání orgánů činných v trestním řízení. Chyba není v zákonech. Chyba je v postupech, které policie a státní zástupci volí a jak řeší trestnou činnost.Zneužití trestního právaVyšetřovatelé nikdy svoji nezávislost, jak ji vnímají soudci, nedosáhli. Úřad vyšetřovatele neexistuje a kariérní postup, zaměstnanecký poměr a podřízenost jsou stále v rukou Ministerstma vnitra. Policisté navíc jsou terénními pracovníky a s občany přijdou běžně do styku. Nejsou tedy odděleni soudcovským stolem a spisem, protože řízení vedou a připravují pro budoucí rozhodnutí. Proto mohou být často zneužiti nebo sami iniciují trestní řízení za jiným účelelm, než je stanoveno.Fiktivní trestní oznámeníStátní zástupkyně má nepochybně pravdu, že stačí podat trestní oznámení a mohou se dít zajímavé věci. Obchodníci mohou skutečně policii využít k získání informací nebo poškození firmy nebo jednotlivce. Proč platit soudní poplatky, když policie pracuje zadarmo a pokud se najde vhodný vyšetřovatel a případně i „morálně narušený“ policista, může úplatek zajistit správný směr činnosti tohoto orgánu státní moci. A opravdu stačí jedno trestní oznámení. Ale toto se děje a dělo v každé zemi a za všech režimů.Vina státního zastupitelstvíOtázka není v rušení policie a státních zastupitelství, ani v právnících, kteří šikovně zneužívají nebo spíš využívají trestního práva. Otázka je v činnosti státního zastupitelství. Státní zástupce dozoruje každý případ, může se zúčastnit jakýchkoliv úkonů trestního řízení a může řízení zastavit, přerušit nebo nařídit provedení jiných úkonů. A činí tak opravdu? Nesedí většina státních zástupců v kancelářích a k trestnímu spisu si „přičuchne“ až s podáním obžaloby soudu, kterou mu v návrhu stejně připraví vyšetřovatel?Zneužití trestního řízeníZa problémy zneužívání trestního řízení nejsou vinni advokáti, právníci a další zástupci oznamovatelů nebo stíhaných. Jsou jimi státní zástupci, kteří taková jednání dopuštějí. Jestliže se z hlediska trestního oznámení rozjede mašinérie šetření, tak v první fázi se pouze zjišťují okolnosti a důvodnost oznámení. Tady žádná výhoda nikomu neplyne. Ale v době, kdy policie založí spis a začne shromažďovat údaje, tady se k informacím dá skutečně dostat. Oznamovatel může mít (ale nemusí) přístup do vyšetřovacího spisu a dovídat se zajímavé skutečnosti. Policie si totiž vyžádá nebo zajistí například účetnictví, obchodní smlouvy, odposlechy, výpisy z bankovních účtů a zdokumentuje činnost podezřelého. Tady opravdu informace jsou. Kromě toho může policie naformulovat jakýkoliv návrh na obžalobu soudu a lenivý státní zástupce ji šmahem k soudu odešle. Vykonstruovaný trestný čin místo k obchodnímu soudu putuje k trestnímu a mohou se dít zajímavé věci.Cesta je cílPaní Bradáčová má nepochybně pravdu. Určitě zná tyto postupy a ví, jak naložit s fiktivními trestními oznámeními a jak nedopustit zneužití trestního řízení. Vědí to také ostatní státní zástupci? Kolik jich zastaví trestní stíhání v jeho průběhu? Vina není na advokátech, ti jen hledají možnosti, jak pracovat efektivně pro své klienty. Vina padá na státní zastupitelství, které kontroluje policii a tvoří mezičlánek k soudu. Bez státního zastupitelství by nebylo žaloby. A cesta má jen jeden cíl – důslednou činnost státních zastupitelů bez rušení policie a sebe sama.

    01. červen 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Magazín
  • Soudní pojmy, které platí od starého Říma

    Anebo neplatí. Na jednu stranu jsme moderní společnost a vyznáváme hodnoty křesťanské civilizace, která si prošla peklem nedodržování lidských práv. Římané byli polyteisty, ale jejich právo se prolnulo do dnešních zákonů a zásad. Jak ale dnes chápeme některé právní pojmy? A jsme dál než byli v Římě?Presumpce nevinyTento pojem zná každý. Na nikoho nelze hledět jako na viníka, dokud nebyl pravomocně uznán vinným. K tomu se pojí také termín nezávislý soud, který se nemá nechat čímkoliv ovlivnit a má rozhodnout pouze podle důkazů. Být nevinen před vynesením rozsudku ale není tak jednoznačné. Na vině jsou především sdělovací prostředky. Často se můžeme dočíst u souzených lidí, že někdo vynáší veřejně rozsudek nad někým, kdo je jen obviněn nebo obžalován. Má k tomu společnost právo?Veřejné pranýřováníLidé rádi odsuzují a hned trestají. Spravedlnost jim připadá pomalá, liknavá, nedůsledná a málo přísná. Zapomínají na jeden důležitý fakt. Svoje úsudky si vytvářejí na základě zprostředkovaných zpráv. Ve snaze zaujmout čtenáře a získat návštěvnost, se publikují veřejně různé „pravdy“ a „důkazy“, které mají povzbudit trestající apetit krvežíznivého národa. Jenomže nejsou ucelené, nejsou známy souvislosti a mnohdy je s nimi manipulováno. Presumpce neviny tak dostává škodolibý rozměr, kdy již jen obvinění znamená veřejný rozsudek. Lidé jistě mají právo na informace, ale znát celé kauzy je porušením práv každého člověka. Nikdo nikdy neví, kdy se může dostat do role obviněného, kterého začnou odsuzovat sdělovací prostředky.Nezávislý soudMůže být vůbec v mediální válce všichni proti jednomu soud nestranný? Existují soudci, kteří se vyhýbají čtení novin a informacím o případu. Ti prokazují svoji nezávislost a nevezou se na populistické vlně. Mnoho soudců ale rádo mluví o případech a zaujímá postoje, které znamenají porušení práv. A další se snaží vyhovět lidu. Exemplární potrestání je přesným příkladem porušení práv obviněného, respektive obžalovaného. Výstrahu jiným možným zločincům lze dávat, ale nikoliv jako exemplární, ale pouze jako odůvodněný trest na základě trestního zákona. Proto soudy nejsou zcela nezávislé a mediální případy dopadají velice pozoruhodně.Veřejnost při jednáníPro objektivitu soudního řízení je projednávání případu veřejné. Tato kontrolní funkce ale dosahuje někdy rozměru lynčovacího. Veřejnost je vedena jistě oprávněným zájmem na potrestání pachatele. Ale její účast nemá tlačit na soud k nepříznivému rozhodnutí pro obžalovaného. Naopak. Veřejnost má kontrolovat, zda je soud objektivní a zda dodržuje práva všech zúčastněných, zda se nedopouští nezákonností nebo nestraní nějakému z účastníků.Dlouhá cesta k ŘímuNěkdy se zdá, že římské právo by zaplakalo nad svými následovníky. Soudci soudí podle přání lidí. Nikdo sice není trestán před vynesením rozsudku, ale vazba je značným omezením svobody a mnohdy se zneužívá pro trest před rozsudkem. Také odsouzení na základě důkazů je v českém právu nejasné. Nejsme v USA, kde musí být předložen přímý důkaz nebo jednoznačné nepřímé důkazy. Vše je na soudci. Soud nemusí dbát na žádné prokázání a může prostě jen nabýt přesvědčení a někoho poslat za mříže. Důkazy může hodnotit volně, jak chce a jakýmkoliv způsobem je vykládat. Není v podstatě ničím vázán.Problém českých soudůProto je zatím české soudnictví dost primitivní a subjektivní. Presumpce neviny tolik ani neplatí, soudy se nechávají ovlivňovat a jakékoliv důkazy mohou být posuzovány naprosto rozporuplně. Proto máme nejasné rozsudky, podivně různé tresty, malou důvěru v soudní systém a nejistotu při každém soudním líčení. Trestní řád je zaostalý a umožňuje porušování práv všech stran. Dokud nebude dána jednoznačnost přímých důkazů a možnost vyvrácení pochybných tvrzení, bude docházet k omylům. Nelze přece spoléhat na tisk a subjektivitu jednoho člověka.

    19. květen 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Aktuálně
  • Švarcsystém hoří, ale ekonomice nepomohou sankce

    Zákaz švarcsystému je jako prohibice v Americe. Konzumace alkoholu a zákaz výroby nebo distribuce jsou protichůdná a logická optaření. Stát většinou vychází z principu, že škodlivé návyky vyřeší zákonem a trestní sankcí. Tím vytvoří naprostý chaos porušování práv a nerespektování zákonů.Smysl sankcíSankce mohou být ukládány na základě společenské poptávky. A nikoliv pouze zákona. Zákonodárci mají občas pocit, že jsou vysoce nad inteligencí a zodpovědností svých voličů a vymyslí opatření, která něco zakáží. Zákaz bývá tvrdý, nekompromisní a absolutní. Na dodržování svých zákonů, které neodrážejí společenskou situaci si najmou z peněz daňových poplatníků ozbrojené vykonavatele práva v podobě policie, armády a soudců.Prohibice zaměstnání na ŽLPodstatou zákazu švarcsystému není obcházení státu a jeho zákonů. Je jím špatný systém právních norem. To, co poslanci špatně a nevhodně vytvořili svými zákony, chtějí napravit restrikcí. Místo šíleného zákoníku dementní práce chtějí zasáhnout do svobody podnikání a zajistit, aby daně proudily správnou cestou do státní pokladny a podnikatel nemohl dát práci zase podnikateli. Tím chtějí napravit svoje chyby.Chyba plodí další chybyPodstatou švarcsystému není obcházení Zákoníku práce. Podstatou je rozdíl ve zdanění. Zaměstnanci jsou pro podnikatele velice drahou položkou v rozpočtu. Mnohem dražší, než spolupráce s živnostníkem. Na daně zaměstnanci zaplatí zaměstnavatel o téměř 50 % víc, než když si objedná práci od živnostníka. A proto logicky nechce zaměstnance, ale rád využije jiného podnikatele. Jedná tak přece logicky a podle tržního principu. Proč platit víc? Konkurence a zisk jsou základním požadavkem na prosperitu.Zákonná hloupostDenně se mne podnikatelé ptají. Mohu vůbec spolupracovat s živnostníkem? Mohu mu dát „práci“ – zakázku, aniž bych se vystavoval statisícovým pokutám? Co odpovědět? Nikdo netuší, zda úřad a posléze soud nesdělí, že smlouva na živnosťák nebyla pracovním zařazením. Ani soudy v tom nemají jasno a někde podnikatele „odsuzují“ k pokutám a jinde vyhoví žalobě. Podstatou zaměstnávání není otázka podvodné výhody, ale prostého propočtu. Zaměstnanec je strašně drahý a živnostník strašně levný.Podnikatelské minimumKdyž USA zavedlo prohibici, se zlou se potázalo. Stejně dopadla další velmoc Rusko. A stejně dopadne každý, kdo zamezí smlouvám mezi podnikateli. Možná skutečně jde o fiktivní zaměstnávání. Ale čím je způsobeno? Přece špatným zákonem a zdaněním. Uvolněním daňového poddanství u zaměstnanců a snížením daní se dosáhne mnohem většího efektu. Nebude potřeba sankcí a přirozeně budou zaměstnavatelé přijímat pracovníky, sníží se nezaměstnanost a živnost na tom bude stejně, jako zaměstnanec. Otázka tedy zní – kdy přijde místo sankcí rozumné řešení daní zaměstnanců?

    15. květen 2020 - Napsal: Redakce

  • Anomálie českého soudnictví pokračuje

    Tak se prý konečně zruší vrchní státní zastupitelství. Zda je to dobrá nebo špatná zpráva, se teprve ukáže. Hlavní tíha dozorování trestního řízení u policie a sezení před soudem se tak dostane u důležitých kauz převážně k městským státním zástupcům. V soudnictví se ale nic nemění.Obecné soudyPokud pomineme Ústavní soud, který se vymyká běžnému rozhodování, pak máme v ČR zajímavě složitý soudní systém. Lehčí a běžné věci rozhoduje samosoudce na okresním nebo obvodním soudu. A to v civilních i trestních věcech. Poté následují krajské či městské soudy, které buď řeší odvolání nebo samy v senátech rozhodují o trestních a civilních či obchodních sporech. Senáty mají jednoho soudce a dva přísedící z lidu. Poté je pro odvolání určen Vrchní soud v Praze nebo Olomouci, kde zasedá senát se třemi profesionály. A nakonec je zde Nejvyšší soud, který řeší takzvaná dovolání, ale nerozhoduje přímo v řízení.Kdo bude na Vrchním souduZrušením Vrchního státního zastupitelství tak dojde ke kuriózní situaci u Vrchních soudů. Státní zástupce, který třeba podal žalobu ke Krajskému soudu v Praze a je tedy krajským státním zástupcem, zastoupí stát u Krajského soudu. Kdo pak půjde k Vrchnímu soudu? Většina případů končí odvoláním, o kterém rozhoduje právě Vrchní soud a doposud tam chodil státní zástupce z Vrchního státního zastupitelství.Zastupování u Vrchního souduRozhodně by nemělo být umožněno, aby třeba krajský státní zástupce měl případ dále. Státní zastupitelství má u soudu nejen funkci žalující strany, ale dohlíží také na spravedlnost řízení a může třeba žalobu vzít zpět a dosáhnout tak spravedlnosti jinou cestou.To by určitě ten stejný státní zástupce neudělal. Budou tedy na Vrchní soud chodit jiní krajští nebo městští státní zástupci? Nebo tam půjde volený nejvyšší státní zástupce? A potom přece nastane stejná situace s případným dovoláním k Nejvyššímu soudu. Tam zase zastupuje stát nejvyšší státní zástupce. Bude to ten stejný jakou Vrchního soudu?Změna soudního systémuSe změnou státního zastupitelství se tedy měl změnit i soudní systém. Vrchní soudy by měly být zrušeny. Všechny případy by pro jednoduchost a orientaci občana měly nejprve obvodní nebo okresní soudy (a rozhodovaly by ve složitějších věcech v senátech), městské a krajské soudy by byly odvolací a měly by 3 profesionály a Nejvyšší soud by měl zůstat pro dovolání, ale měla by se vrátit i praxe třetí instance. Ta by měla znamenat, že při určitém druhu a výši trestu nebo škody (například doživotí) by byla možnost ještě jednoho odvolání. Třeba případ Kájinka je důkazem toho, že by se mělo rozhodovat na více úrovních. Zákon o státním zastupitelství tedy ještě neplatí, ale přinejmenším vyvolává otázku kam s Vrchním soudem?       

    17. květen 2020 - Napsal: Redakce

  • Právní jistota – ČR má minimum zrušených pravomocných rozsudků

    Občas se dozvíme zajímavou zprávu o zrušení rozsudku v USA pro nějaké pochybení soudu. Stejně často se objeví zpráva, že takový člověk by u nás nebyl odsouzen a jako odezva se objeví argumentace, že u nás máme vzdělané soudce, kteří se chyb nedopouštějí. I když jako podnikatel mohu brát trestní řízení na lehkou váhu, pokud neporušuji zákon, je přece jen něco zvláštního v ČR.Odměna přísedícíhou souduV USA rozhoduje porota a proti tomu stojí český soudce. V těžších případech rozhoduje v ČR senát, který se skládá z dvou občanů bez právního vzdělání a jednoho profesionálního soudce. Amatérská část senátu je velice špatně placena. Za prospání procesu mají 150 Kč paušální náhradu, ze které se strhává daň 22 Kč a sociálka 7 Kč. Přísedící u soudu tak dostane 121 Kč za den a kromě toho mu přísluší od zaměstnavatele prostá náhrada mzdy. K výkonu funkce přísedícího tedy musí souhlasit zaměstnavatel a poslat tak zaměstnance k soudu. Za několik let tak dostane náhradu od soudu za ušlou mzdu. Proto většinu přísedících tvoří důchodci. Tam souhlas není třeba.USA kontra ČRV Americe naopak platí, že přísedící je vybrán z jakékoliv kategorie občanů. Nezáleží na zaměstnavateli. Stát platí porotu podle svých kritérií a protože se jedná o občanskou povinnost, nemůže nikdo odmítnout bez zřejmých důvodů. O vině obžalovaných v USA rozhoduje porota z amatérů a v ČR jeden profesionál. V diskuzích se tak často objevuje názor, že se vlastně jedná o laickou volbu, která nemá svoje opodstatnění. Pokud se vyhneme srovnání českého profesionála řady laiků, pak je třeba konstatovat jeden podstatný fakt. V USA musí soudce respektovat porotu pouze v případě zproštění viny. Tehdy mu nezbývá než obžalovaného propustit. Pokud je obžalovaný uznán vinným, soudce má před sebou celou škálu rozhodnutí. Může udělit jakýkoliv trest, třeba i obviněného nepotrestat a jakkoliv aplikovat právo. Který systém je tedy objektivnější?Problém obnovy řízeníV USA tedy soudce na základě vyjádření poroty udělí trest. Může být zcela nestranný. Jenom sleduje jednání a rozhoduje. Proto není problém napravovat chyby. Jiný soudce může nespravedlivě odsouzeného bez poroty poslat na svobodu. V ČR to ale nejde. Pokud soud udělal chybu, věc se vrací stejnému soudci a ten rozhoduje sám o sobě. Musí tedy zapátrat ve svém svědomí a povolit obnovu. To se asi nikomu moc nechce. Byl by přetřásán v tisku a vypadal by jako špatný soudce. Proto v ČR je obnova zcela výjimečným produktem práva. Naproti tomu USA s tím probém nemají. Neexistuje kolektivní vina a porota se může mýlit.Jak podnikatelV situaci obžalovaného se může ocitnout každý. Stačí naštvat Daňovou správu. Podnikatel se domnívá, že o něm bude objektivně rozhodovat nezávislý soud. Ten však není dostatečně personálně obsazen. Zatímco v USA jsou porotci řízení soudem a poučováni, v ČR rozhoduje jedna osoba s právním vzděláním. Tím dochází k jednomu nepříjemnému paradoxu. Jeden člověk tak nejen jednání řídí, vyslýchá a řeší, ale ještě má k dispozici přitakávající důchodce. Český systém je tak málo objektivní a závisí na náladě a „profesionalitě“ jednoho člověka. Tím se podnikatel dostává do kleští sympatií, závislostí a nakonec i soudní korupce. A proto je Kajínek ve vězení. Nikdo nemůže přece přiznat chybu. Vždyť o ní rozhoduje každý soudce zase sám. Proto pozor na soudní řízení, podnikatel se vůbec nemusí dočkat objektivního soudu.

    22. květen 2020 - Napsal: Redakce

  • Odposlechy jako součást marketingu

    Ve naší rozhádané společnosti by se dala vymezit dvě základní období – před běžným odposlechem čehokoliv a kdykoliv a období, kdy je považováno odposlouchávání za zakázanou činnost. Co a jak lze odposlouchávat, je nyní zahaleno rouškou nevědomosti, kterou je potřeba trochu poodhrnout. Lze tedy někoho odposlechnout a případně jak a kdy?Odposlech pro zapomnětlivéPři obchodním jednání můžeme upozornit nebo požádat protistranu o možnost nahrání rozhovoru. Pochopitelně může mít taková žádost nežádoucí účinky v podobě nedůvěry, kterou tím žadatel vzbudí. Nahrávání hovoru se obvykle neobejde bez jisté upjatosti a zdrženlivosti. Lidé si prostě zafixují do podvědomí, že musejí být opatrnější a dávají si pozor na jazyk. Bůhví kdo bude potom poslouchat jejich vyjádření.Tajný odposlechV podstatě nic nebrání možnosti odposlouchávat nebo raději nahrávat jednání tajně, pokud se jedná o veřejný prostor, vlastní jednací místnost nebo kancelář. Mnohé firmy si nahrávají přijímací pohovory nebo školení zaměstnanců, aby měly důkaz, že nebudou obviněny z nějakého protiprávního jednání. Má to svoji logiku také při jednání šéfa se svojí sekretářkou, aby později nedošlo k obvinění ze sexuálního obtěžování. Naopak by si při sexuálním obtěžování měla důkaz nahrávat sekretářka, i když ta to vůbec nepotřebuje. Tím, kdo totiž musí dokázat, že neobtěžoval, je kupodivu v českém právu žalovaný. Pokud dojde k nějakým intimnostem nahrávání je naopak dost riskantní.Odposlech v cizích prostoráchTady je odposlech již velice problematická záležitost. Lze samozřejmě nahrávat obchodní jednání, ale umístit odposlouchávací zařízení a sledovat cizí počínání v soukromí nebo přímo nesouvisející s naší společnou činností a s rozhovory je skutečně trestné. Nemluvě o otázce umístění takové štěnice a jejího provozu. Zde může dojít k souběhu hned několika trestných činů kvalifikovaných trestním zákonem.Policejní odposlechPolicie má právo v závažných případech odposlouchávat hovory se souhlasem soudce. Po excesech některých policisů, kteří odposlouchávali například soudce Ústavního soudu Rychetského a to na základě legálního povolení soudem, se nyní praxe změnila a popis koho a proč odposlouchávat se musí sdělit soudci. Policie může v odůvodněných případech odposlouchávat bez povolení soudu a to třeba při hrozbě teroristického útoku, únosu, útěku vězně a dalších okolnostech, které nesnesou odkladu a žádost podat následně.Odposlech jako důkazA tady veřejnost většinou dost tápe a plete si odposlech občanský s policejním. Policie musí dodržet podmínky odposlechu, jinak k důkazu nebude přihlédnuto. Musí bezpodmínečně požádat soud, který může jednak odposlech omezit a jednak zcela zakázat. Odposlech, který soud nepovolil nelze u soudu použít jako důkaz. Občané se však mohou odposlouchávat docela běžně, pokud neporuší soukromí jiných osob. Třeba doma odposlouchávat manžela nebo manželku je sice nechutné, ale použitelné v rozvodovém řízení. Stejně tak lze v trestním řízení použít odposlech nabídky úplatku (nesmí být pořízen nezákonně policií) nebo výhrůžky či vydíraní protistranou. Trestní řízení klade na první místo zjištění skutkových podstat trestných činů a jakýkoliv důkaz, který k tomu dopomůže, je akceptovatelný, tedy i soukromý odposlech.Odposlech je tedy docela široce použitelná možnost ochrany svých zájmů. Není příliš etickým prvkem jednání a vzbuzuje značné emoce. Ale někdy pomůže k objasnění trestné činnosti nebo k provedení dokazování u obchodního sporu. Na jednu věc je ale třeba si dávat vždy pozor. Odposlech musí být analogový. Tedy takový, kde bude zachycen skutečný hlas člověka a nikoliv hlas generovaný nějakým zařízením. Když se například spojíte po Skypu, tak skutečný hlas nikdy neuslyšíte a jako důkaz jej nelze použít.

    27. květen 2020 - Napsal: Redakce

  • Deset let za hackerství – hrozný trest - ByznysPlac.cz

    Dávat fotografie celebrit na internet se nevyplácí. Christopher Chaney byl uznán vinným za neoprávněný přístupu k počítači a odposlouchávání více než 50 lidí v zábavním průmyslu mezi listopadem 2010 a říjnem 2011. Trest je vysoký a blednou proti němu výroky českých soudů za miliardové podvody.Celebrity u souduMezi postiženými jsou hvězdy showbyznysu jako Scarlett Johansson, Mila Kunis, Christina Aguilera a Vanessa Hudgens. Soud se tak stal přehlídkou různých zpěvaček a hereček, a proto se konal za zvláštní pozornosti novinářů. Možná proto byl trest tak exemplární.Nahá JohanssonNarodila se v roce 1984 a známá se stala filmem Zaříkávač koní z roku 1998. Zajímavé jsou také role ve filmech Přízračný svět, Match Point, Ztraceno v překladu a Dívka s perlou. Nahé fotky byly publikovány v září 2011 a byly údajně pořízeny tehdejším manželem Ryanem Reynoldsem, se kterým se v roce 2010 rozvedla.Naštvaná AguileraTato 31letá zpěvačka vydala dokonce prohlášení, kde sdělila, že byla také obětí zveřejnění nahé fotografie a o Chaneym se vyjádřila, že „pocit jistoty nemůže být nikdy vrácen a není odškodnění, které může obnovit pocit jistoty z tak velkého narušení soukromí.“ V roce 1998 nazpívala píseň Mulan k filmu Reflection a získala smlouvu od nahrávací společnosti RCA Records. Deska dostala název Christina Aguilera a prodalo se jí přes 12 milionů. První singl „Genie In A Bottle“ se vyšplhal na první příčky hitparád a singly „What A Girl Wants“, „Come On Over“ nebo „I Turn To You se také dobře prodávaly. Roku 2002 vydala druhé album „Stripped“ a v roce 2005 „Back to Basics“.Přiznání ChaneyhoChaney byl zatčen v říjnu 2011 a vydal omluvu přes CNN. „Hluboce se omlouvám. Vím, co jsem udělal, bylo to pravděpodobně jedno z nejhorších narušení soukromí, k jakému kdy mohlo dojít.“ Přiznání a lítost ale neobměkčila soud. Hacker tak dostal jeden z nejtvrdších trestů, jaký kdy byl vynesen.

    29. květen 2020 - Napsal: Redakce

  • Věřitelé bojují proti osobním bankrotům - ByznysPlac.cz

    Dlužníci by se rádi vyhnuli drsnému exekučnímu vymáhání. Podávají na sebe návrhy na osobní bankroty a v mnoha případech jim soud vyhoví. Věřitelé ale nechtějí přijít o 70 % svojí pohledávky a domnívají se, že exekuce je nejen vymáháním, ale dalším trestem pro dlužníky.Podmínky bankrotuVyhlášení osobního bankrotu a dokonce již podání návrhu odkládá prováděné exekuce. Exekutor nemůže činit úkony k úhradě dluhu a dlužník tak získává čas a možnost přežít nepříjemné období. Osobní bankrot musí schválit soud, který zkoumá nejen objektivní podmínky, ale také otázku poctivosti podaného návrhu. Pro soud musí být dlužník osobou, který se nevyhýbá placení dluhu, ale chce dluh vyrovnat a myslí svoje vypořádání vážně.Trestní oznámeníVěřitelé ale nechtějí skončit s 30 % pohledávky a čekat 5 let. Po tuto dobu nemohou na majetek dlužníka a dostávají tak pouze dohodnuté splátky. Naopak dlužníkovi musejí nechat na život nejméně 3.410 Kč a náklady na bydlení ve výši 5.687 Kč, tedy 9.097 Kč měsíčně. Nezabavitelná částka činí 2/3 uvedeného součtu. Aby se vyhnuli osobnímu bankrotu, začali věřitelé podávat trestní oznámení na dlužníky. Tím se snaží dokázat, že dlužníci se úmyslně vyhýbají placení dluhu a mají zájem se vysmeknout sankcím. Soud potom nemůže rozhodnout kladně o osobním bankrotu.Věčná exekuceProtože exekuce nemá konce, věřitelé raději vidí trápení a obstavování majetku dlužníka. Samozřejmě mají právo na úhradu svých pohledávek. Často jsou dlužníky osoby, které nezodpovědně braly půjčky a prostě nesplácely. Soudy ale dnes vyhodnocují také jinou skutečnost. A tou je odpovědnost věřitele. Některé nebankovní společnosti půjčují za každých okolností a přes skutečnost, že dlužník je evidentně neschopen splácet. Očekávají podstatný nárůst svých zisků a věří v exekuci nebo vymáhání. Proto ani trestní oznámení nemusí znamenat zamítnutí osobního bankrotu. Podat trestní oznámení je možné, ale pozor. Soud bude také zkoumat pohnutky věřitele. Přes statistiku, kdy 90 % dlužníků čelí trestnímu oznámení, tedy nemusí ani tato forma obrany věřiteli pomoci k vymožení dluhu nebo pokračování exekuce.

    31. květen 2020 - Napsal: Redakce

  • Jak si koupit autobus bez garance? - ByznysPlac.cz

    Rozmazlení majitelé aut si zvykli na precizní podmínky autosalonů. Nejen, že se výrobci a s nimi také prodejci předhánějí ve snaze získat dalšího kupujícícho, ale prodlužují záruky, dodávají kvalitní vybavení navíc a slibují dárky, slevy a bonusy za nákup nového vozidla právě u nich. A zákazníci se nenechávají zahanbit a výhod maximálně využívají. Mnohý kupující si dokonce připlatí a místo běžné záruky v délce 3 let, si ještě doplatí na pětiletou. Pravda, záruky bývají omezeny kilometry, ale kdo měl kdy více kilometrů před uplynutím její doby? Snad pár jedinců…Komunální vyjímkaMagistrát hlavního města Prahy se rozhodl s touto praxí skoncovat jednou provždy. Zřejmě pochopil, že občan si příliš zvykl na řadu nezasloužených výhod a zbytečně mu autosalony snižují náklady. Bohatý pražský občan nepotřebuje nějaké milodary automobilek a za garanci by si měl zaplatit nebo by jí neměl dostávat vůbec. Jako řádná autorita šel ihned příkladem.Elektrobusy bez zárukyV České republice a vlastně celé Evropské unii platí dvouletá zákonná záruka. Mnozí výrobci na ni dost žehrají, ale legislativa je neoblomná a naštěstí jsou neoblomní i zákonodárci. Česká obchodní inspekce také není žádná slast a nespokojený zákazník by remcal a udával, kdyby se nedomohl svých práv. Většina výrobců tedy sklapla čelist, možná promítla záruku do cen a prostě ji poskytuje. Jedině Magistrát hlavního města Prahy stojí za výrobci a pořídil si autobusy na elektrický pohon bez záruky.Skvělý obchodÚředníci magistrátu se rozhodli vyzkoušet, jak to chodí, když italskému výrobci elektrických autobusů vyjdou vstříc a nebudou požadovat ani roční záruku. Na rok tak poslali dokonce na polygon Staré Město či podobně významnou trasu zkušební elektrobusy italského výrobce bez záruk a k vyzkoušení. Cena byla velice příjemná, pouhých 6,5 milionu českých korun. Za vyzkoušení magistrát nic nepožadoval, naopak se nabídl, že zaplatí požadovanou částku, nadotuje provoz autobusů a jejich testování na cestujících provede zadarmo.Testy se nepovedlyElektrobusy více prostály než projezdily. Ke cti výrobce je třeba dodat, že se snažil elektrobusy udržovat v chodu a makal nad opravami. Nicméně výrobek, který má jezdit, stál v garážích, a tak se magistrát rozhodl pro radikální řešení. Elektrobusy vrátil a také obdržel částku za jejich koupi zpět, jak už to u vadného zboží, které nejde opravit, bývá. Neobdržel ji ovšem v celé výši.A jak je to doopravdyPodle zprávy z tisku byly elektrobusy koupeny za 6.500.000 Kč, ale výrobce vrátil nějakou nižší sumu. V rozporu s povinností o informacích z veřejných zdrojů nikdo neví, jakou částku výrobce zaplatil zpět. Italská magistrátní lobby si totiž zajistila tajnou přílohu ke smlouvě, kterou nelze zveřejnit. Takže pražané byli předmětem testování nového výrobku, příliš se nepovozili a ještě zaplatili neurčenou částku, kterou nesmějí znát. Garance negarance, komunální služby jsou prostě k nezaplacení.Zřejmě se jednou dozvíme uvedenou částku, protože ji Magistrát bude muset zveřejnit. Soud chvíli potrvá, ale nakonec budeme vědět, jak stát naložil s našimi daněmi. Mezitím je pravděpodobné, že se zase bude konat razie policie na Magistrátu hlavního města Prahy a udivený úředník, který bude zadržen, oznámí světu, že přece nic nespáchal, vše je kříšťálově čisté a on vše činil jen pro dobro občanů.

    12. červen 2020 - Napsal: Redakce