Už brzy se má jet omluvit český prezident za slova ministra zahraničí do Ázerbajdžánu. Karel Schwarzenberg si dovolil říct, že tato země je pod kuratelou „rodinné diktatury“. A rodinná diktatura hned začala zařizovat, že české firmy mají s obchodováním útrum.

Diplomatická přestřelka

Na celé záležitosti je směšná nedemokratická reakce na slova ministra zahraničí. Představa, že například Amnesty International nebo Brusel zkritizují stav dodržování práv u nás a my jim zavřeme kanceláře nebo odmítneme belgickým či jiným firmám nějakou obchodní záležitost, je opravdu směšná. To bychom museli být diktaturou. Ale tlačit na omluvu nebo si zajišťovat jakési zahraniční uznání pomocí tlaku na zahraniční obchod?

Potřebujeme Ázerbajdžán?

Určitě ne, i když mají černé zlato a Ilham Alijev zařídí v této zemi jakýkoliv kontrakt. Klan Alijevců včetně všemožných příbuzných totiž drží kohoutky s ropou a ovládá tuto zemi nekompromisně již 20 let. Od roku 1991 probíhal boj o moc a drsnými prostředky se k moci dostal v roce 1993 Hejdar Alijev, který zprivatizoval pro sebe a svoji rozsáhlou rodinu celá ázerbajdžánský ropný průmysl. Když v roce 2003 umíral, stačil ještě jmenovat dnešního prezidenta Ilhama předsedou vlády a později se tento muž stal prezidentem a vládne dalších 10 let. Ázerbajdžán je islámský stát a nemá s naší kulturou nic společného a také žádný zvláštní obchodní obrat.

Demokracie v Ázerbajdžánu

O formu západní demokracie si mohou podřízení Alijevova klanu jenom snít. Změnou Ústavy byla tomuto samozvanému vládci a především domácímu tyranovi umožněna neomezená vláda. Nazývat Ázerbajdžán demokracií je skutečně směšné. Volen je stále stejný člověk, který na všechny posty a především policii, tajnou službu a armádu dosadil svoje příbuzné nebo naprosto oddané nohsledy. Opozice je zastrašována, volby manipulovány a nepohodlné názory se trestají smrtí. Rodina Alijevců si vyváží bohatství do zahraničí a jen ve Švýcarsku vlastní konta s mnoha miliardami dolarů.

EU to trpí

Evropská unie je k tomuto státečku na Kavkazu velice benevolentní. S Alijevem lze za peníze cokoliv dohodnout a existuje jistota, že za úplatky se pořídí jako ropa, tak i zemní plyn. Ázerbajdžán používá totiž stejnou surovinovou strategii a rétoriku jako Rusko. Vy nás potřebujete a my si budeme dělat, co chceme. Tyranie v Ázerbajdžánu je umožněna především alternativním ropovodem Baku-Tbilisi-Ceyhan, který dokáže zásobovat jih Evropy. Také se staví Nabucco pro zemní plyn, který má snížit závislost na Rusku. A to je celá demokracie. Jde jen o peníze, protože Baku drží kohoutky s ropou a plynem a tím, kdo rozhoduje o jejich puštění, je nedemokratický a diktátorský Alijev.