Daňové paušály jsou oblíbenou hračkou skutečně zaměstnaných a využitých podnikatelů. A také sympatickým projevem menší byrokracie. Co víc si může přát člověk, který pronajímá několik bytů a honí neplatící nájemce, řemeslník, který kvůli zákonnému protahování komínů trpí závratí (nikoliv z výšek, ale z objednávek) nebo zemědělec, který se nerad zabývá papírováním a raději tráví čas na čerstvém venkovském vzduchu ve společnosti užitečných zvířat?

Uplatnění paušálů

Ministerstvo financí se sice snaží paušály zohlednit ve svých nepříliš přesných odhadech výběrů daní. Ale rozum říká, že daňový poplatník, který se rozhodne pro paušál, je natolik pohodlný, že nad nějakým ukrýváním příjmů mávne rukou. Výhodou daňových paušálů je fakt, že stát vždy nějakou daň dostane a daňový poplatník se nemusí trápit s daňovou evidencí nebo účetnictvím, čímž ušetří.

Výše paušálů

Pro rok 2012 zůstaly výdajové paušály stejné jako v roce 2011. To je také v neustálých daňových změnách potěšující zjištění.

Příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství – 80%

Příjmy ze živností řemeslných – 80%

Příjmy ze živností (kromě řemeslných) – 60%

Příjmy z podnikání podle zvláštních předpisů – 40%

Příjmy z užití duševního vlastnictví a autorských práv – 40%

Příjmy z výkonu nezávislého povolání – 40%

Příjmy znalce, tlumočníka, zprostředkovatele smluv a rozhodce – 40%

Příjmy insolvenčního správce – 40%

Příjmy z pronájmu – 30%

Poměrně zajímavých je 80% u zemědělských profesí a řemeslných živností. Také ostatní živnosti mohou použít 60 % odpočtu paušálních výdajů. Výše 40 % se nejeví jako příliš výhodná. Skutečné náklady se ale u tvůrčích činností a například tlumočnických služeb nepohybují příliš vysoko, a proto budou akceptovatelné. Jinou otázkou je pouhých 30 % u pronájmů. Tady lze do nákladů na udržení a zajištění příjmu započítat opravy nemovitostí, údržbu, daň z nemovitosti, takže zřejmě bude výhodnější vést daňovou evidenci a vykázat skutečné náklady nebo si raději za rozdíl nemovitosti vylepšovat a adaptovat. Sazba daně z příjmu totiž zůstala na 15 %.

Auto jako nákladová položka

Auto je u mnohých profesí nezbytná podmínka podnikání. Proto potřebují využít možností odpočtu jízd nebo nákladů z daňového základu. Auto je dost specifická položka a na výběr jsou v podstatě 3 možnosti.

1) Podnikatel bude auto používat jako služební. Musí si tedy vést knihu jízd a zaznamenávat najeté kilometry. Za ujetý kilometr si k benzínu připočte 3,70 za 1 km jízdy. Výpočet cen benzínu se řídí také dvěma možnostmi. První jsou skutečné náklady podle účtenek nebo se použije cena k 1.1. každého roku.

2) Podnikatel si auto dá do majetku a bude jej patřičně daňově odepisovat. To se týká také auta pořízeného na leasing a splátek. Do nákladů si potom dává účtenky za benzín, opravy, silniční daň a další nezbytné náklady včetně splátek leasingu. Samozřejmě musí být vedena kniha jízd, kterou Finanční úřad kontroluje.

3) Podnikatel použije paušální výdaj na svoje nebo pronajaté auto, ale maximálně na 3 vozidla celkem. Paušál je možné využít také u aut, která jsou v obchodním majteku. Pokud auto použije podnikatel také pro soukromé účely, je měsíční paušál 4.000 Kč a pokud výhradně pro podnikatelské, je možné si měsíčně odečítat 5.000 Kč.

Výhoda nebo nevýhoda?

Daňové paušály nepochybně snižují administrativu a jsou zajímavým řešením pro stát i podnikatele. Mohou při správném výběru ušetřit mnoho zbytečně vynaložených prostředků, protože není třeba vést daňovou evidenci, ale pouze výkaz příjmů. Některé daňové paušály je možné si na konci roku vybrat a propočítat jejich výhodnost. Jiné výdaje jako auto je potřeba si vybrat na celý rok jednou a není možnost změny. Kdo auto využívá minimálně asi zvolí paušál 4.000 Kč nebo 5.000 Kč a kdo často jezdí, rozhodne se využít skutečných nákladů. U ostatních daňových paušálů je tomu podobně.