O druhém pilíři penzijní reformy se napsalo hodně a pozitivního jen velice málo. O příspěvcích, které budou proudit do penzijních fondů, rozhodují občané navždy a bez možnosti ukončení. Radovat se mohou pouze penzijní společnosti, ale nejistota příštích voleb jim tuto lukrativní státní zakázku znechutila.

Financování důchodů

Z odvodů na sociální pojištění se budou odvádět 3 % přímo penzijnímu fondu. Další 2 % si zaměstnanec odvede sám. K tomu obdrží státní příspěvek, který je procentuelně vysoký, ale reálně velmi nízký. Aby vůbec mohl občan dosáhnout na podporu státu, musí odvádět 300 Kč měsíčně a dosáhne tak na 90 Kč od státu. Doposud v letech 2000 – 2012 stát platil 120 Kč. Rozdíl je v příspěvku u vyšších částek. Od částky 500 Kč platil stát vždy 150 Kč, nyní při stejné částce zaplatí 130 Kč, ale při spoření 1.000 Kč to bude 230 Kč státního příspěvku.

Kdo si může spořit

Spoření se týká občanů do 35 let a starší se budou muset rozhodnout do 1.června 2013. Stejně tak se mohou ke spoření přihlásit lidé, kteří nejsou ekonomicky aktivní a neplatí sociální pojištění k 1.lednu 2013, a to do 6 měsíců, kdy znovu nastoupí do práce nebo začnou platit důchodové pojištění. Spoření na důchod má jeden velký problém. Nevypověditelnost smlouvy.

Centrální registr smluv

Od smlouvy lze odstoupit, ale pouze na samém začátku. Tedy do doby dokud nebude smlouva zaregistrována v Centrálním registru smluv. Prý se bude jednat o několik dní. Nevypověditelnost smlouvy ale může narazit. České právo nezná princip nevypověditelnosti a takové ujednání je považováno za nezákonné a jednoznačně výhodné pro jednu stranu. Mohlo by tak dojít k žalobám z hlediska nevýhodnosti a případně i tísně. Podmínka uzavření smlouvy do 1.června je totiž poměrně krátká. Je možné, že stát bude žalován a to právě pro tuto podivnou podmínku.

Nejistota výplaty peněz

Stát si slibuje, že odváděné peníze vydělají více. Proto zrušil garanci vkladů a umožnil penzijním fondům odvážněji investovat. Tento krok je dosti problematický a vzbuzuje oprávněnou obavu. Penze není otázkou několika výhodných procent navíc. Hlavní podstatou je stabilita třeba i při malém výnosu, ale jistota výplaty. Je jasné, že důchodce dostane státní důchod, ale ten bude mít čím dál menší reálnou hodnotu. Proto chce mít stát argument pro budoucí důchodce. Bude tvrdit, že umožnil šetření. Co vysvětlí těm důchodcům, kteří si mnoho let šetřili a potom zjistili, že jim inflace případně náklady a ztráty fondů znehodnotily jejich vklady?

Konec výplaty peněz najednou

Občan asi pro stát představuje hrozbu vlastního hospodaření. Se starým důchodovým spořením skončila možnost si po 15 letech vklad najednou vybrat. To nyní vůbec nebude možné. Důchodce dostane pravidelnou rentu po dobu 20 let nebo do konce života. Šetřit si může například 40 let bez možnosti výběru a vypovězení smlouvy bez ohledu na hospodaření penzijního fondu. Tady je nepochopitelné, že zákon neumožnil alespoň bezplatný přechod do jiných fondů. A možnost výplaty? Copak si občan nemůže tuto za 40 let směšnou částku ani vybrat? Vždyť částky budou ve statisícových hodnotách. Žádné miliony.