Včera proběhla konference o vymahatelnosti práva v České republice. Státní zástupkyně, která si v očích veřejnosti vysloužila uznání za svoji ráznost a nekompromisnost, vystoupila se zajímavým projevem. Informace tisku jsou velice úsečné a celý projev není k dispozici. Jak se vyjádření českého Cattaniho dotýká podnikatelů?

Vymahatelnost práva
Slovní spojení – vymožení a právo navozuje dojem dosažení určitého postupu nebo výsledku nepřirozenou a tedy násilnou cestou. Donucování k prosazení práva ale není tím hlavním principem, o který se tady jedná, a tak je toto spojení spíše nešťastným vyjádřením. Právo se musí především přirozeně aplikovat. Módnost tohoto termínu pak zastiňuje podstatu myšlenky, že právo musí být respektováno.

Soudní nezávislost
Naopak tento pojem je zcela pochopitelný a rozumí mu každý občan. V demokracii musí být soudce naprosto nezávislý v rámci právního řádu. Soudce je zodpovědný pouze svému svědomí při nejlepším a nejpreciznějším dodržováním zákonů. Bohužel se pozice nezávislého soudce pohybuje spíše v materiální rovině a veřejnost vnímá nezávislost jako finanční stabilitu a možnost rozhodnout jakkoliv, bez ohledu na stav a zájem společnosti. Typickým případem je nevole veřejnosti nad rozsudky mezi romskými obyvateli a ostatními občany, nad kauzami řidiče Smetany nebo útokem zápalnou láhví ve Vítkově.

Soud nastupuje až po skončení vyšetřování
Lenka Bradáčová prohlásila, že v obchodních a dalších civilních sporech legislativa právníkům umožňuje naprosto cíleně zneužívat trestního zákoníku. Doslova prohlásila, že pokud je systém založen na zločinu, ať se zruší policie a státní zastupitelství. A právě otázka nezávislosti je jednou z příčin zneužívání trestního zákoníku. Nejde ale o zneužívání zákoné normy, ale o využívání orgánů činných v trestním řízení. Chyba není v zákonech. Chyba je v postupech, které policie a státní zástupci volí a jak řeší trestnou činnost.

Zneužití trestního práva
Vyšetřovatelé nikdy svoji nezávislost, jak ji vnímají soudci, nedosáhli. Úřad vyšetřovatele neexistuje a kariérní postup, zaměstnanecký poměr a podřízenost jsou stále v rukou Ministerstma vnitra. Policisté navíc jsou terénními pracovníky a s občany přijdou běžně do styku. Nejsou tedy odděleni soudcovským stolem a spisem, protože řízení vedou a připravují pro budoucí rozhodnutí. Proto mohou být často zneužiti nebo sami iniciují trestní řízení za jiným účelelm, než je stanoveno.

Fiktivní trestní oznámení
Státní zástupkyně má nepochybně pravdu, že stačí podat trestní oznámení a mohou se dít zajímavé věci. Obchodníci mohou skutečně policii využít k získání informací nebo poškození firmy nebo jednotlivce. Proč platit soudní poplatky, když policie pracuje zadarmo a pokud se najde vhodný vyšetřovatel a případně i „morálně narušený“ policista, může úplatek zajistit správný směr činnosti tohoto orgánu státní moci. A opravdu stačí jedno trestní oznámení. Ale toto se děje a dělo v každé zemi a za všech režimů.

Vina státního zastupitelství
Otázka není v rušení policie a státních zastupitelství, ani v právnících, kteří šikovně zneužívají nebo spíš využívají trestního práva. Otázka je v činnosti státního zastupitelství. Státní zástupce dozoruje každý případ, může se zúčastnit jakýchkoliv úkonů trestního řízení a může řízení zastavit, přerušit nebo nařídit provedení jiných úkonů. A činí tak opravdu? Nesedí většina státních zástupců v kancelářích a k trestnímu spisu si „přičuchne“ až s podáním obžaloby soudu, kterou mu v návrhu stejně připraví vyšetřovatel?

Zneužití trestního řízení
Za problémy zneužívání trestního řízení nejsou vinni advokáti, právníci a další zástupci oznamovatelů nebo stíhaných. Jsou jimi státní zástupci, kteří taková jednání dopuštějí. Jestliže se z hlediska trestního oznámení rozjede mašinérie šetření, tak v první fázi se pouze zjišťují okolnosti a důvodnost oznámení. Tady žádná výhoda nikomu neplyne. Ale v době, kdy policie založí spis a začne shromažďovat údaje, tady se k informacím dá skutečně dostat. Oznamovatel může mít (ale nemusí) přístup do vyšetřovacího spisu a dovídat se zajímavé skutečnosti. Policie si totiž vyžádá nebo zajistí například účetnictví, obchodní smlouvy, odposlechy, výpisy z bankovních účtů a zdokumentuje činnost podezřelého. Tady opravdu informace jsou. Kromě toho může policie naformulovat jakýkoliv návrh na obžalobu soudu a lenivý státní zástupce ji šmahem k soudu odešle. Vykonstruovaný trestný čin místo k obchodnímu soudu putuje k trestnímu a mohou se dít zajímavé věci.

Cesta je cíl
Paní Bradáčová má nepochybně pravdu. Určitě zná tyto postupy a ví, jak naložit s fiktivními trestními oznámeními a jak nedopustit zneužití trestního řízení. Vědí to také ostatní státní zástupci? Kolik jich zastaví trestní stíhání v jeho průběhu? Vina není na advokátech, ti jen hledají možnosti, jak pracovat efektivně pro své klienty. Vina padá na státní zastupitelství, které kontroluje policii a tvoří mezičlánek k soudu. Bez státního zastupitelství by nebylo žaloby. A cesta má jen jeden cíl – důslednou činnost státních zastupitelů bez rušení policie a sebe sama.